Kapitola 17. ,Hon

10. listopadu 2012 v 22:58 | Elfel |  Hon
Kapitola 17.

Mé nohy mne nesly proti mým protivníkům, aniž bych toužil po boji. Na vlastní oči jsem viděl proměnu upíra v nosorožce. Jeho masité nohy a těžká váha mne odhodily stranou, než bych si stačil povšimnout, jak blízko už u sebe jsme.
Opět se proti mně hnal, s rohem namířeným přímo na mne. Mezitím už Michael zmizel. Jeho neviditelné tělo bylo někde kolem mě, ale já ho necítil. Jako by spolu sním zmizel i jeho pach.
Přemetem jsem přeskočil na mne se valícího nosorožce a utíkal, abych si získal malý odstup. Má schopnost vyžaduje čas.


Zírali jsme si s Teodorem dlouho do očí, až začal nervózně hrabat nohou. Nestáli jsme moc daleko od Natálie a spol. , proto bylo naše bojiště asi nejlépe osvíceno světlem jejích blesků. Vítr mi znevýhodňoval výhled do trávy, jelikož skrze její pohyb jsem mohl odhadovat, kde se asi nachází Michael. Ale bohužel, vítr foukal silněji, než bych zrovna potřeboval. Tak se alespoň zbavím tohoto protivníka.
Náš oční kontakt neustával, oba jsme stáli bez mrknutí proti sobě. I když jsem věděl, že někde u mne může stát druhý nepřítel, co mne mohl připravit o hlavu, či cokoli jiného, patřící k mému tělu, mé odhodlání zničit alespoň jednoho bylo větší.
'Super!', usmál jsem se sám pro sebe- ironicky, protože má schopnost nebyla stále připravena. Potřebuju na přípravu klid!
Země se otřásla pod tíhou jeho padlého těla.
Mé oči okamžitě spatřily nepřirozený pohyb vyšších stébel zmrzlé trávy. Následně o kousek dál zakřupala promrzlá země- Michael.
'Vím, že jeho nemohu porazit svou schopností. Za prvé už pro to nemám dost energie, k tomu ještě nepřítele nemohu vidět.'
Pořádně jsem uchopil rukojeť stříbrné dýky a vrhl se tím směrem, odkud vyšel zvuk praskající hlíny. Okamžitě se odtud cosi vrhlo do temnějších míst louky, kam nezasahovalo tolik světla. Tím mi poskytl čas, napít se Teodorovi krve. Už z něj byl opět upír v lidské podobě. S východem slunce, který se rychle blíží, těla všech mrtvých upírů zmizí a s nimi i ti, kteří proti světlu nejsou imunní. Je to boj o čas.
První doušek, druhý, třetí…, počítal jsem sladká polknutí. Náhle mne cosi chytlo za krk, strhlo k zemi, zaťalo mi to drápy do hrudě, kam pomalu mizela i jeho dlaň. Šel mi po srdci!
Pomocí nohou jsem se přetočil na břicho.
Za mnou seo zvalo bolestné syknutí- zlomil jsem mu svou vahou zápěstí, nejspíš. Sevření se uvolnilo, ale místo nich nastaly tvrdé údery do hlavy. Přimáčkl jsem mu tedy rozdrcené zápěstí ještě více k zemi. Údery se změnily v drápání do zad, bodání nehty a sekání do lopatek.
Neustálou bolest jsem už nemohl vydržet. Hryzl jsem ho do zápěstí, chvilku mi trvalo, než jsem ho našel, a polykal další doušky teplé krve.
Neviditelnost značně ubývala spolu s množstvím jeho krve. Očividně mu jeho schopnost spotřebovávala velké množství energie. Od mého krku se linula děsivá bolest. Mé kousnutí mi rázem oplatil a k tomu všemu mi jeho volnou pravou rukou probodnul pravou stranu hrudě.
Skousnutou ruku jsem zaměnil za bolestný výkřik, který se táhl přes celou louku. Odezněl společně s prvními známkami zbarvení temného nebe do sytě fialové, znamenající vycházející slunce.
Mé pocity z toho, že má dosud nashromážděná energie klesla na nulu a ještě ubývá z mé vlastní, byly velmi nepříjemné. Nemohl jsem se dostat z jeho sevření, z bolestivého bodnutí, ani nijak ovlivnit jeho chování. Cítil jsem, jak se mého těla dotýká sama smrt.
Nebyl jsem už ani schopen nemyslet na jeho rty, dokonalé oči… Jako bych slyšel jeho hlas, jak mne volá, táhne k sobě.
Náhle všechna tíže zmizela. Nikdo mne netlačil k zemi, nedrtil hrudník, nesál krev, nebodal do hrudě, nelámal kosti… všechno zmizelo. Připadal jsem si tak lehký, přitom mé tělo obklopoval vlhký pocit- má krev, roztátý sníh.
Poslední pohled jsem mohl věnovat pouze rozednívající se obloze a s mrknutím oka mi po líci stekla slza. Slza, jež mne přivedla do bezvědomí.

Co se stalo s Teodorem? A jak se vyvíjí boj Natálie s Elizabeth? Co Hana- zvládá ještě boj o svůj holý krk?
Další kapitola: Hana a Mila; Natálie a Elizabeth ( dva plně nabité souboje, dvakrát delší kapitola!)

PS: Co má asi Markus za schopnost? :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 image-gif-blog (christine) image-gif-blog (christine) | Web | 10. listopadu 2012 v 23:03 | Reagovat

hezký lay:)

2 Hikari - san Hikari - san | Web | 13. listopadu 2012 v 15:18 | Reagovat

ani nevíš, jak jsi mě potešil !!! Jsem hrozně ráda, že se ti ta kapitola líbila, já jsem totiž vůbec nevěděla, co s tím :)
ale na tebe stejně nemám, opět dokonalý *-* je to hrozně napínavý a fakt mě mrzí, že to není zfilmovaný, to by byl mega trhák ! :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama