close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapitola 3. ,RW

14. října 2012 v 8:58 | Nameya |  Runes World
… Osudný neúspěch …
Běžela celou dobu, dokud se nedostala ke kolmým skalám. Přes moře se dostala jednoduše, plavala. Cestou chytila žraloka, trochu jí pomohl. Potom se stačilo pomocí runy osušit a běžet kolem tři sta mil až sem. K začátku skály. A to vše jí trvalo kolem deseti minut. Pro někoho neskutečné a pro ni ještě moc pomalé.
Začala se šplháním. Byla tu tma jako v pytli. Ne, že by v pytli někdy byla samozřejmě. Zdolala první úsek. Do skály se nyní zapouštěl hladký kámen, co teď? Nic, bude dělat to co tak dobře uměla. Co uměla nejlíp ze všech. Jiní by řekli, že je asasín nebo ninja, ale to ne. Ona byla ona.
Kupodivu jí šplh po hladkém šel mnohem rychleji, než před tím po nerovném povrchu. Možná proto, že hladký povrch byl stále stejný a nemusela se zatěžovat hledat vyvýšený bod nebo naopak. Konečně zahlédla první věž.
Byla necelých šest sáhů nad ní. Byla to malinká pozorovatelna. Kdysi, když byl hrad ještě v provozu, zde byli lučištníci a kušiníci, nachystaní zasypat šípy nepřítele. Byla k tomu nádherná pozice tady nahoře. Stejně si byla jista toho, že hrad už díky svému umístění nepřítele neměl, ale to ne nedalo tvrdit o jeho minulém pánovi.
Ladným pohybem se vyšvihla přes zábradlí rovnou dovnitř, do věžičky. Nemusela se rozhlížet, byla na tomto místě už tolikrát, aby při tomto dni, na který tak dlouho čekala a připravovala se na něj, mohla zlo zlomit navždy.
Pobíhala po chodbách neslyšně, jako list, který je unášen větrem. Konečně se dostala ke schodišti, které se lehce svažovalo na nádvoří. Socha byla rozbita. Okamžitě za běhu vyskočila a svezla se na podrážkách bot po zábradlí a doskočila k místu, kde byla socha, do polo dřepu. Prach se kolem ní zvedl a utvořil tak clonu, aby mohla neviděně vytasit skryté čepele, které měla připevněné na předloktí.
Byla připravena.
Pomalu se zvedla a rozhlédla kolem. Byla v naprostém soustředění, naprosté koncentraci. Byla pro tento úkol stvořena, byla pro tento úkol vycvičena, tento úkol byl jejím životem, který se teď měl dokončit. Měla zde zahynout, ale s ním!!
"Věděl jsem, že přijdeš, chodila jsi sem pořád, vždy po nocích a procházela si mé chodby a vůbec celým mým hradem. Vítám tě, konečně po tom čase v mramoru."trhla sebou. Na druhé straně nádvoří stál on! Ten ďábel, co musí zemřít!! Musí!!!
Nic neřekla. Byla ticho, slova moc rozptylovala. Aspoň jí ano. Jemu to bylo jedno. Jemu, De Willovi, Williemovi, ďáblovi. Opatrně si připravila své zbraně, jediné přátele, co si stihla za svých několik tisíc set let nastřádat.
"Těší mě, ale myslím, že mé jméno znáš. Důvěrně ty mrcho!!" zakřičel a strhl se boj. Boj, který prohrála.

(Omlouvám se, ale nějak mi blbnou ty odstavce a nepřišla jsem na to, jak to odstranit Plačící )
Nameya
Kapitoly: 1. , 2. , 3. , 4. , 5. ,
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama