Kapitola 12. ,Hon

19. října 2012 v 16:09 | Elfel |  Hon
Kapitola 12.

Nebe, plné hvězd zaclonily husté mraky. Celý les byl nyní v naprosté tmě, kterou probodávaly Natáliiny nekonečné blesky. Elizabeth spustila z nebe prudký slejvák, ale dva nejsilnější zde chyběly- element ohně a ledu.


"Kde je sakra Viktor!?", štěkala Elizabeth.
"Sakra, to byla asi velmi dobrá komunikace!", vyjela Cristal na Evelin.
"Dej si pozor na pusu!", okřikl jsem jí.
Mezi tím začala Evelin ve vzduchu kreslit rukama. Podobalo se to tanci, ve kterém za sebou nechávala ve vzduchu volně hořící plameny, které šlehaly do metrových výšek. Když Evelin prudce zastavila, plameny zezelenaly. Pak jakoby je sbírala ze vzduchu do dlaní. Pulzující energie vibrujících částic značně rostla, až to pískání, nevím jak to nazvat… v uších to strašně vibrovalo, cítil jsem, jak to můj bubínek nevydrží a praskne. Jak když přistává tucet letadel… nesnesitelné pískání gum, šelestění rozrážejícího vzduchu, cinkání kovu o kov. Všechno se neslo vzduchem.
Evelin obrovskou zelenou kouli sevřela v obou dlaních, až zmizela. Začala ztěžka oddechovat.
"Co to mělo znamenat?", zeptala se vyjeveně Niky.
"Uvidíš.", odbyla ji Ev, jelikož se potřebovala nutně vydýchat, ale času bylo málo. Kolem nás se ohýbaly stromy pod silnými nárazy větru. Vypadalo to, jako bychom byli v oku tornáda. Stromy pod osvícením blesku byly strašně rozmazané, skrze rotující vítr, co s sebou bral do vzduchu i mnoho sněhových vloček, popadaných větviček, jehličí, nám zacláněl ve výhledu. Pach všech nepřátel roztrousil všude okolo nás, takže i čich byl k ničemu. Naše smysly selhaly.
Ke všemu jsme byli ve značně nevýhodě- jak v počtu bojovníků, tak i v tom, že jsme netušili, odkud přijde další útok.
Všem nám v té děsivé bouři vlály vlasy a sem tam Natálie prohodila nějaké to slovo s Elizabeth, až ji nakonec vzala za ruku a utíkaly společně dolů.
"Elizabeth! Vraťte se!", snažila se překřičet blesky Evelin.
"Jen my čtyři, co vy na to!", houkla El kamsi do lesa.
Dlouho se nic neozývalo, až se nakonec vítr ustálil a z houští vykročil muž s dívkou.
Dívka s jasně bílými vlasy, bledou kůží a rudýma očima, chlapec s kaštanovými vlasy, opálenou pletí, doprovázenou urostlou postavou.
"Jsem pro!", opět vše ovládl Lenin děsivý smích, když se proti ní postavila Elizabeth. "Ale nikdo se do toho nebude plést! Element proti elementu!", zakrývala si ústa.
"Jo!"
Vír zcela ustal. Začali jsme všichni registrovat nejrůznější pachy- od psí srsti, až po nejrůznější parfémy Play Boye. Děsivý byl už jen počet pachů okolo nás. Nikde ani známka vůně citrónů, skořice či plážového písků s nádechem mořské soli.
Mlčky jsem se díval na souboj pod námi. Na táhlé louce plné luční trávy vysoké asi osmdesát centimetrů, v které by se Natálie hravě schovala, kdyby se ohnula.

"Myslíš si snad, že by jste vy dvě dokázaly porazit nás?", tentokrát se k jejímu provokativnímu smíchu přidal i úšklebek urostlého chlapce.
"Nemyslím.", pronesla ledově Natálie.
"Tak vidíš, huso hloupá."
"Nemyslím, ... ale vím!", s jejím prudkým zakřičením posledních slov se z nebe začaly snášet roje kulových blesků, přímo na jeden terč- Richarda, který ovládal živel Země. Ten se ale stačil přeměnit do své živelné podoby. Postava z hlíny a písku se rozlétla po zásahu hned desítky blesků do všech stran, ale opět se scelila dohromady.
Obě dvě věděly, že je nemohou zabít, dokavaď jedna z nich nezabije jejich stvořitele. Na druhou stranu by ony museli zabít jejich, což z jejich souboje dělalo nekonečný koloběh, který nemusel nikdy skončit.
Blesky se srážely s kusy balvanů, zpevněné hlíny nebo dokonce kmeny stromů.
Větrné proudy vždy uvízly ve vodě, která se po té změnila v zamrzlé kry uprostřed louky, náhle opět roztály, aby je El mohla znovu využít k dalším útokům.

Všichni poskakovali po dolní části louky ve svých zářících podobách. Vypadalo přesně jak na nějaké diskotéce, kde barevná sklíčka reflektorů tančí po zemi, ale i ve vzduchu. K tomu všemu je doprovázely rychlé záblesky dopadajících blesků. Jejich záře pronikala kapkami vody a ve vzduchu kreslila barevnou duhu, jež ale nebylo moc dobře vidět, kvůli husté tmě.
Kořeny stromů marně lapaly po Natáliiných nohách, jelikož stále skákala sem a tam.

Souboj živlů započal, ale co zbytek? Povede si stejně dobře, jako doposud Natálie s Elizabeth?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hikari - san Hikari - san | Web | 20. října 2012 v 18:14 | Reagovat

to je všechno tak luxusně popsaný, že to před sebou prostě uplně vidím ! *-*
nemáš vůbec zač, nevím jak to děláš ale ty povídky jsou prostě božíí !
Na skypu jsem třeba teď, ale je hrozně těžký se trefit do stejného času :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama