Ben a Adrian

20. října 2012 v 23:33 | Elfel |  Jednodílové povídky
Název: Ben a Adrian
Žánr: Yaoi
Autor: ©Elfel 2012




Druhý den na střední. Adrian jde ale do školy poprvé, nikdy nebyl na ty seznamovací dny. Svíral se mu z toho žaludek, a tak šel do školy až právě onen druhý den.
Posadil se podle zasedacího pořádku do poslední levice v řadě u dveří vedle svého souseda.
Byl to vysoký černovlasý kluk. Obyčejný, ale od ostatních se lišil tím, že nekouří, nefetuje... a že se učí. Samozřejmě se to první dva dny lidé nedozvědí, ale určitě začne být takovým tím "trnem kolektivu". Pokud se tu nějaký kolektiv utvoří.

"Ahoj, jsem Ben," začal rozvazovat ticho.
"Adrian."
"Včera jsem tě tu neviděl."
"To proto, že jsem tu nebyl," celý den mu bylo hrozně špatně, opět na něj všichni koukají, plní zvědavosti...
"Je ti něco?"
"Ne."
A to byla jejich celá konverzace během první hodiny.

Psal jsem si výpisky do sešitu. Dějepis. Vždy je toho z něj hodně. Obzvláště na střední. Paleolit, mezolit, neolit a eneolit... bla bla bla...
Přišel mi papírek od dívky z prostřední řady a třetí lavice: "Ahoj, jak se jmenuješ?"
Odepsal jsem jí své jméno pozpátku, třeba nebude tak hloupá, jak většina těch manekýnek.
Zanedlouho se mi vrátil: "Krásné jméno, a jak se vyslovuje?"
Vedle mě se soused- Ben, začal smát. Určitě to nebylo tomu, že neandrtálci lovili mamuty tím, že na ně vrhali ze svahů kameny.
"Nechtěl jsem to číst, ... ale jsem prostě strašně zvědavý," to byl asi způsob omluvy.

Druhá hodina fyzika. Hrůza! Půl hodiny jsem stál u tabule a počítal nesmyslné příklady od učitele, které většinou končili čísly 10,15,10... Opravdu zábava.
Když už jsem se mohl konečně uvelebit na tu dřevěnou židli, vytáhl jsem inhalátor.
"Ty jsi astmatik," zeptal se potichu Ben.
Chtěl jsem mu říct, že jsem šašek, ale rozmyslel jsem si to. Raději jsem stiskl horní část a byl zticha.
Pak mne něco začalo lechtat na stehně, myslil jsem si, že jsou to klíče, a tak jsem si je chtěl dát do kapsi, když mé prsty narazily do Benovi teplé ruky. Na chvilku se naše pohledy střetly...na okamžik.

Bylo jednoduché si zvyknout ta hlasitost našeho kolektivu. I na to, že o hodinách téměř nic neslyším, ale na ten hnusný pocit na zvracení ne. Vyběhl jsem z hodiny přesně v půlce matiky s rukama před ústy s nadějí, že učiteli dojde, co mi je.
Než jsem ale doběhl na záchod, už mne to přešlo. Opláchl jsem si obličej a civěl do zrcadla, když vešel ben.
"Učitelka mě poslala..." zamkl dveře.
Podíval jsem se na něj.
"Nechci, aby jsi si o mě myslel, že jsem úchyl, ale..." přejel mi rukou přes stehno na hýždě. Kyčlemi mě přitiskl k umyvadlu, abych se nemohl pohnout.

Už když jsem ho přirazil jsem pocítil jeho vzrušený rozkrok na svém. Chtěl to taky, i když to uměl skrývat. Jeho levou ruku jsem mu stiskl a položil na kraj zrcadla.
Přiblížil jsem se k jeho ústům, z nichž vycházela příjemná vůně mátové zubní pasty.
Jazykem jsem mu přejel přes suché rty a pak je jím opatrně rozlepil. Jeho volná ruka mi zajela do vlasů.
Jeho vroucné kroužení jazyka byla vzrušující. Už jsem si představoval, jak to aplikuje na... jiných partiích mého těla.
Naše špičky nosů se třely při každém pohybu něčí hlavy či těla.

Stáhl jsem ruku z jeho vlasů a přejel na jeho půlku hýždě, odkud jsem pokračoval k jeho rozkroku. Mezi zvuky našich vzedchů se vznesl i rychlý záznam rozjíždějícího se zipu, cvaknutí pásku a rozepínání značkových mikin.
Ben mi uvolnil sevření mé ruky a místo toho mi zajel prsty pod triko. Jeho letmé pohyby mi naháněly husí kůži. Druhá se najednou z čista jasna ocitla za gumou mých trenek.
Musel jsem se odlepit od jeho vroucích úst a zhluboka se nadechnout, pak zase vydechnout.
Ben mi začal jazykem přejíždět po krku, klíční kosti, vyhrnul triko nahorů a pokračoval přes bradavku nít a...níž.
Pustil jsem vodu na plno, aby alespoň z části překrylo hlasitost mých vzdechů, jež mi unikaly přes stisknuté zuby.

Jazykem jsem se nsažil napodobit jeho lekce, jenž mi před vteřinami daroval. Zaregistroval jsem jeho stisk římsi umyvadla, při kterém mu zbělaly veškeré klouby na ruce. Nahodilo mi to lepší pocit, že to co dělám, dělám dobře.
Nasál jsem trochu vzduchu, ale než jsem se stačil dát znovu do pohybu, v ústech už jsem pocítil slannou příchuť lepkavé hmoty. Polkl jsem veškerou hmotu, aby nenechala nikomu z nás skvrny na oblečení.
Adrian stál stále se zakloněnou hlavou se zavřenýma očima a rozdýchával, co se právě stalo a stát má.
Narovnal jsem se a byl tak opět o dobrých dvacet centimetrů vyšší. Jemně jsem ho políbil.

Jedním rychlým pohybem mi úplně stáhl kalhoty a nadzvedl nohu. Přenesl jsem trochu váhu na umyvadlo, ale ne moc, aby nespadlo a ani abych se nenamočil.

Pomalu jsem do něj vsouval svůj úd. Opřel se mi o rameno. Zprudka dýchal...spíš se dusil. Rychle seskočil na zem a natahoval si kalhoty. Prohledával kapsi, až nalezl bílou tubu- inhalátor. Prákrát stiskl horní hlavici, než se zcela uklidnil. Seděl na zemi, celý rudý a já si sedl vedle něj.

"Měli by jsme jít," začal.
"Tak... třeba jindy."
"Máš po škole čas?"

...........................................................................................................................


Přeji hezký zbytek víkendu,
Elfel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 AniariShattered (Skatie) AniariShattered (Skatie) | Web | 21. října 2012 v 22:35 | Reagovat

Já z tebe umřu chlapče :D, to je aspoň večerníček na dobrou noc :)

2 Hikari - san Hikari - san | Web | 22. října 2012 v 15:40 | Reagovat

OMG!!!! Dokonalý !!!!!!!! nevím proč, ale přijde mi to ještě lepší než ItaSasu ! :)))))) Super, že jsi se nakonec rozhodl pro napsání tohoto, je to úžasný, ufff, jdu si to přečíst znova ! :D
PS: ve středu budu na skype zhruba od 15:00 do 16:30 a potom čtvrtek přes den a chvíli i večer :))*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama