Kapitola 44.
Gabriel na moment odjel pryč a já měl celý dům pro sebe. Od dvanácti až do dvou odpoledne. Rozhodl jsem se zavolat Ros, jestli by byla ochotná zítra jet a nenápadně nás najít v tom obchodě.
"Ahoj Ros!", zvolal jsem nadšeně do sluchátka od pevné linky.
"Jsi to ty Richi?", bylo slyšet, jak se směje a hned za ní jsem někde zaslechl hlas Tira.
"Jak se máš? A co Tiro, nedělá problémy?",cítil jsem mou klepající se bradu a slzy, co se mi vhrkly do očí.
"Všechno je v pohodě, hraje tu s mým bráchou na play stationu.", na chvíli se odmlčela. "Myslím že se to jmenuje nějak Need for speed, ale nejsem si jistá."
"Jo. Prosím tě, mohla by jsi zítra přijít s Tirem do jednoho obchodu?"
"Klidně. Miluju nakupování! Ticho tam sakra! Nic neslyším!" , a já si v duchu říkal, jaké mám štěstí, že tímhle tónem neřvala na mě. Sluchátko mi málem vypadlo z ruky, jak jsem se lekl. "A kde ten obchod je?" , zeptala se.
"V L.A., jmenuje se prý Torinacita."
"Jo,ale nemyslel jsi Torenacita? Tam chodím každý týden, mají tam skvělé věci!"
"Asi jo.", byl jsem úplně zmatený.
"A kdy?"
"Nejspíš odpoledne.", bylo slyšet šustění papírů a nejspíš jak něco píše na papír.
"Hm. Budu tam!"
"Díky! Ahoj!"
"Jo, ahoj a zítra!", položila telefon dřív, než jsem stačil říct, aby ho pozdravovala. Pozdě.
Tak teda zítra. Pomyslil jsem si. Konečně!
Ve dvě hodiny a pět minut (plus mínus), přijel Gabriel. Nesl malou igelitovou tašku z níž koukaly listy nějaké zeleniny a kus bagety, samozřejmě že taška byla celá něčím naplněným, ale tohle bylo všechno, co jsem zahlédl.
"Jdi. Kamkoli kam chceš, ale kuchyň teď ovládám já.", usmál se. "Něco uvařím a kouknem na nějakej film ne?"
Jeho chováním jsem byl trochu zaskočen. "J-jo. Třeba.", nějak mi to koktání poslední dobou šlo. Krátké vlasy se mu leskly, jakmile na ně dopadly jediné paprsky slunce.
Zapnul jsem televizi a pozorně sledoval, co kde dávají. Můj nejoblíbenější pořad nějak přejmenovali, na což mě upozornil Gabriel, když jsem ho splašeně hledal a nadával u toho.
"Co dávaj?", zeptal se, ale ani se na mě nepodíval.
"Samé telenovely!", a jiné pořady či seriály, kde něco nabízeli. Na programy tipu Disney channel jsem se raději ani nepodíval. Některé díly některých seriálů byly dobré, ale častokrát se opakovali a já už měl pocit, že všechny znám dokonale.
"Pustíme si teda něco?", sluch mi zbystřil.
"A co máš na mysli?"
"Máš tanec s vlky?", při jeho směšném pohledu jsem usoudil, že se mi jen vysměje do obličeje.
"Tak to fakt ne. Ale filmy podobné Rychle a zběsile jo.", domem se roznesl smích.
"I to jsou dobré filmy.", slyšel jsem spousty chvály na střední, ale já je nikdy neviděl. Nepřitahovali mne nějaké akční filmy, kde se střílelo. Spíš historické, nebo ze západu s indiány a takové ty "staré a kouzelné" filmy, co měly vždycky něco do sebe. Dokázaly člověka rozbrečet, nebo potěšit ze skvělé podívané.
Otočil jsem se a podíval se, co to vaří. Ale na to jsem hned schytal vroucí pohled, což mě přinutil ose zase stočit na pohovku k obrazovce.
Vzduchem se linula skvělá vůně.
"Tady to je!", položil na stůl dva talíře s opraženou bagetou, jemně posolenou, omytou, vodou ochlazenou zeleninou a volským okem (vajíčkem).
"Voní to skvěle!", pochvaloval jsem.
"Dík.", zazubil se a sehnul se k obrovské skříni, která s pro otevření musela vytáhnout, takže takový veliký šuplík. Když to vytáhl, uviděl jsem obrovskou hromadu disků do dvd přehrávače. "Páni! Taková sbírka!", ovšem všechno byly originály. To musel ostát majland!
"Kdepak. Jen skvělé filmy od skvělého prodejce." Rychlým pohybem vytáhl jeden kryt s diskem uvnitř. Pohyb byl taky rychlý až jsem si myslel, že to ani nehledal, už věděl kde co má, nejspíš.
Zapnul ho. Zatáhl závěsy a zatemnil místnost. Jako v kině. Obrovská obrazovka, pohodlí a jídlo. Ještě vytáhl deku a oba jsme se natáhli na gauč. Každý měl hlavu na druhé straně.
"Je to fakt dobrý!", oznámil jsem s obrovským nadšením hned, jakmile jsem polkl první sousto.
"Je to jednoduché a rychlé. Hlavně dobré."
"To teda!", v jeho obličeji jsem zaznamenal radost, že mi to chutná.
Oba jsme dojedli a už půl hodiny sledovali film s napjatou atmosférou po celém přízemí.
Občas se na mne koukl, nevím proč.
Po chvíli začal podezřele hýbat jednou nohou. Pak mi došlo, že se mne snaží dráždit, což se mu po chvíli podařilo. Chodidlem mi přejížděl po rozkroku u kalhot. Stále znovu a znovu, dokavaď jsem nezasténal. Zavřel jsem oči, kousl se do rtu, abych náhodou nevypustil zase nějaký pazvuk. On se jen uculil, jako by na svou práci byl hrdý. Pak se ale přetočil a ležel na mne. Krátkými pohyby, které vyvíjel odstrkováním se od opěradla pohovky se naše těla třela. A nejen těla. Líbilo se mi to, když mě začal líbat po šíji. Svlékl mi tričko, pak kalhoty. Nakonec jsem skončil nahý pod tenkou dekou, kterou stejně shodil dolů a jazykem sjel po mém těle až k mému údu. Křečovitě jsem zaťal prsty u nohou a rukama se chytl opěradla za sebou. Neudržel jsem další zvuky a povolil jsem stisk svého rtu. Nešlo to.
Po mém "ukončení" se jen tak frajersky narovnal, pohodil si vlasy a sklonil se k mému uchu.
"A teď já.", pošeptal mi. Když mne líbal pomohl jsem mu s páskem, on už si pak stáhl dolů džíny sám. Trenky stáhl už ke kotníkům, klekl si na širokou pohovku. "Připraven?"
"Hm.", zaťal jsem zuby. Nevěděl jsem co mám dělat, jestli zasténat malou momentovou bolestí, nebo se slastí propnout. Nějak mi to ujelo a mé tělo si dělalo co chtělo. Prstem mi přejížděl po hrudy a jednou rukou skončil u bradavky, druhou u boku. Pohyboval se mnou lehce, ale přirážel tvrději. Pak se sklonil, ale nic nekončilo, jen se nahnul nad mou hruď a jeho vlasy se letmo pohybovali a způsobovali mi husí kůži po celém těle. Jeho jazyk si pomalu nacházel cestu k bradavce. Ruce si prohodily místa. Objal jsem ho a čekal co bude. Chvíle plná vzdechů, doprovázená zvuky a dialogy z filmu se mi uchovala v paměti. To bylo to slavné Poprvé a Naposled, jak se říká.
Už jsme jen vzdychaly, zpocení a na sobě. Nikdo se neopovážil hnout.
"Dobrý?", dostal ze sebe celý zadýchaný.
Jen jsem vztyčil palec, s jeho tělem na sobě mi dělalo kapánek větší problémy se nadechnout, ale bylo to příjemné. O to víc jsem si vychutnával každičký nádech jeho vůně.
Po chvilce vstal a oblékl si trenky, odnesl talíře a dal se do uklízení nádobí. S čímž jsem mu šel pomoct. Dobíhaly titulky od filmu, až to skočilo na začátek. Ani jsme to moc neregistrovali, jen jsme se bavili, smáli a umývali nádobí. Chvilku jsem i přemýšlel, jestli bych si to s tím úprkem nerozmyslel. Po vzpomínce na jeho úsměv, přírodní vůni jeho kůže a na některé chvilky, co jsme byli sami a bylo nám zle, … rozmyslel jsem si to. Je to nutné! Musíme to udělat!
Na večeru zase odjel pryč a já byl doma až do nočních pozdních hodin.
Když už klaply dveře, v zámku to cvaklo, čekal jsem ve "svém" pokoji. Po chvilce ke mně přišel Gabriel.
"Ty nespíš u mě?", jeho výraz byl zvláštní, jak kdyby se ptal s údivem.
Sebral jsem se, pokusil se o úsměv. Jeho ložnici jsem ještě neviděl, ale byla luxusně zařízená.
Stál jsem mezi dveřmi a obdivoval tu krásnou malbu na zdech. Různé abstraktní čáry, občas připomínající ryby ve vodě, občas ptáky v nebi na mne působily jako ta nejlepší paralyzující látka na světě.
"Půjdeš dál, nebo tu budeš jen tak stát?", jeho hlas byl divný, poznal jsem ,že je opilý. Svalil mě na postel a vysápal se na mě. Jeho tvář byla moc blízko. Pohled mi létal z jeho očí na rty. Násilím mi roztáhl nohy a bezcitně ze mě serval trenky.
"Co to děláš. Nech mě prosím!", snažil jsem se ho přesvědčovat, že neví co dělá. Proti jeho svalnatému tělu jsem se ale zmítal zcela zbytečně. Má obrana byla bez efektu. Musím odtud pryč.
Gabriel na moment odjel pryč a já měl celý dům pro sebe. Od dvanácti až do dvou odpoledne. Rozhodl jsem se zavolat Ros, jestli by byla ochotná zítra jet a nenápadně nás najít v tom obchodě.
"Ahoj Ros!", zvolal jsem nadšeně do sluchátka od pevné linky.
"Jsi to ty Richi?", bylo slyšet, jak se směje a hned za ní jsem někde zaslechl hlas Tira.
"Jak se máš? A co Tiro, nedělá problémy?",cítil jsem mou klepající se bradu a slzy, co se mi vhrkly do očí.
"Všechno je v pohodě, hraje tu s mým bráchou na play stationu.", na chvíli se odmlčela. "Myslím že se to jmenuje nějak Need for speed, ale nejsem si jistá."
"Jo. Prosím tě, mohla by jsi zítra přijít s Tirem do jednoho obchodu?"
"Klidně. Miluju nakupování! Ticho tam sakra! Nic neslyším!" , a já si v duchu říkal, jaké mám štěstí, že tímhle tónem neřvala na mě. Sluchátko mi málem vypadlo z ruky, jak jsem se lekl. "A kde ten obchod je?" , zeptala se.
"V L.A., jmenuje se prý Torinacita."
"Jo,ale nemyslel jsi Torenacita? Tam chodím každý týden, mají tam skvělé věci!"
"Asi jo.", byl jsem úplně zmatený.
"A kdy?"
"Nejspíš odpoledne.", bylo slyšet šustění papírů a nejspíš jak něco píše na papír.
"Hm. Budu tam!"
"Díky! Ahoj!"
"Jo, ahoj a zítra!", položila telefon dřív, než jsem stačil říct, aby ho pozdravovala. Pozdě.
Tak teda zítra. Pomyslil jsem si. Konečně!
Ve dvě hodiny a pět minut (plus mínus), přijel Gabriel. Nesl malou igelitovou tašku z níž koukaly listy nějaké zeleniny a kus bagety, samozřejmě že taška byla celá něčím naplněným, ale tohle bylo všechno, co jsem zahlédl.
"Jdi. Kamkoli kam chceš, ale kuchyň teď ovládám já.", usmál se. "Něco uvařím a kouknem na nějakej film ne?"
Jeho chováním jsem byl trochu zaskočen. "J-jo. Třeba.", nějak mi to koktání poslední dobou šlo. Krátké vlasy se mu leskly, jakmile na ně dopadly jediné paprsky slunce.
Zapnul jsem televizi a pozorně sledoval, co kde dávají. Můj nejoblíbenější pořad nějak přejmenovali, na což mě upozornil Gabriel, když jsem ho splašeně hledal a nadával u toho.
"Co dávaj?", zeptal se, ale ani se na mě nepodíval.
"Samé telenovely!", a jiné pořady či seriály, kde něco nabízeli. Na programy tipu Disney channel jsem se raději ani nepodíval. Některé díly některých seriálů byly dobré, ale častokrát se opakovali a já už měl pocit, že všechny znám dokonale.
"Pustíme si teda něco?", sluch mi zbystřil.
"A co máš na mysli?"
"Máš tanec s vlky?", při jeho směšném pohledu jsem usoudil, že se mi jen vysměje do obličeje.
"Tak to fakt ne. Ale filmy podobné Rychle a zběsile jo.", domem se roznesl smích.
"I to jsou dobré filmy.", slyšel jsem spousty chvály na střední, ale já je nikdy neviděl. Nepřitahovali mne nějaké akční filmy, kde se střílelo. Spíš historické, nebo ze západu s indiány a takové ty "staré a kouzelné" filmy, co měly vždycky něco do sebe. Dokázaly člověka rozbrečet, nebo potěšit ze skvělé podívané.
Otočil jsem se a podíval se, co to vaří. Ale na to jsem hned schytal vroucí pohled, což mě přinutil ose zase stočit na pohovku k obrazovce.
Vzduchem se linula skvělá vůně.
"Tady to je!", položil na stůl dva talíře s opraženou bagetou, jemně posolenou, omytou, vodou ochlazenou zeleninou a volským okem (vajíčkem).
"Voní to skvěle!", pochvaloval jsem.
"Dík.", zazubil se a sehnul se k obrovské skříni, která s pro otevření musela vytáhnout, takže takový veliký šuplík. Když to vytáhl, uviděl jsem obrovskou hromadu disků do dvd přehrávače. "Páni! Taková sbírka!", ovšem všechno byly originály. To musel ostát majland!
"Kdepak. Jen skvělé filmy od skvělého prodejce." Rychlým pohybem vytáhl jeden kryt s diskem uvnitř. Pohyb byl taky rychlý až jsem si myslel, že to ani nehledal, už věděl kde co má, nejspíš.
Zapnul ho. Zatáhl závěsy a zatemnil místnost. Jako v kině. Obrovská obrazovka, pohodlí a jídlo. Ještě vytáhl deku a oba jsme se natáhli na gauč. Každý měl hlavu na druhé straně.
"Je to fakt dobrý!", oznámil jsem s obrovským nadšením hned, jakmile jsem polkl první sousto.
"Je to jednoduché a rychlé. Hlavně dobré."
"To teda!", v jeho obličeji jsem zaznamenal radost, že mi to chutná.
Oba jsme dojedli a už půl hodiny sledovali film s napjatou atmosférou po celém přízemí.
Občas se na mne koukl, nevím proč.
Po chvíli začal podezřele hýbat jednou nohou. Pak mi došlo, že se mne snaží dráždit, což se mu po chvíli podařilo. Chodidlem mi přejížděl po rozkroku u kalhot. Stále znovu a znovu, dokavaď jsem nezasténal. Zavřel jsem oči, kousl se do rtu, abych náhodou nevypustil zase nějaký pazvuk. On se jen uculil, jako by na svou práci byl hrdý. Pak se ale přetočil a ležel na mne. Krátkými pohyby, které vyvíjel odstrkováním se od opěradla pohovky se naše těla třela. A nejen těla. Líbilo se mi to, když mě začal líbat po šíji. Svlékl mi tričko, pak kalhoty. Nakonec jsem skončil nahý pod tenkou dekou, kterou stejně shodil dolů a jazykem sjel po mém těle až k mému údu. Křečovitě jsem zaťal prsty u nohou a rukama se chytl opěradla za sebou. Neudržel jsem další zvuky a povolil jsem stisk svého rtu. Nešlo to.
Po mém "ukončení" se jen tak frajersky narovnal, pohodil si vlasy a sklonil se k mému uchu.
"A teď já.", pošeptal mi. Když mne líbal pomohl jsem mu s páskem, on už si pak stáhl dolů džíny sám. Trenky stáhl už ke kotníkům, klekl si na širokou pohovku. "Připraven?"
"Hm.", zaťal jsem zuby. Nevěděl jsem co mám dělat, jestli zasténat malou momentovou bolestí, nebo se slastí propnout. Nějak mi to ujelo a mé tělo si dělalo co chtělo. Prstem mi přejížděl po hrudy a jednou rukou skončil u bradavky, druhou u boku. Pohyboval se mnou lehce, ale přirážel tvrději. Pak se sklonil, ale nic nekončilo, jen se nahnul nad mou hruď a jeho vlasy se letmo pohybovali a způsobovali mi husí kůži po celém těle. Jeho jazyk si pomalu nacházel cestu k bradavce. Ruce si prohodily místa. Objal jsem ho a čekal co bude. Chvíle plná vzdechů, doprovázená zvuky a dialogy z filmu se mi uchovala v paměti. To bylo to slavné Poprvé a Naposled, jak se říká.
Už jsme jen vzdychaly, zpocení a na sobě. Nikdo se neopovážil hnout.
"Dobrý?", dostal ze sebe celý zadýchaný.
Jen jsem vztyčil palec, s jeho tělem na sobě mi dělalo kapánek větší problémy se nadechnout, ale bylo to příjemné. O to víc jsem si vychutnával každičký nádech jeho vůně.
Po chvilce vstal a oblékl si trenky, odnesl talíře a dal se do uklízení nádobí. S čímž jsem mu šel pomoct. Dobíhaly titulky od filmu, až to skočilo na začátek. Ani jsme to moc neregistrovali, jen jsme se bavili, smáli a umývali nádobí. Chvilku jsem i přemýšlel, jestli bych si to s tím úprkem nerozmyslel. Po vzpomínce na jeho úsměv, přírodní vůni jeho kůže a na některé chvilky, co jsme byli sami a bylo nám zle, … rozmyslel jsem si to. Je to nutné! Musíme to udělat!
Na večeru zase odjel pryč a já byl doma až do nočních pozdních hodin.
Když už klaply dveře, v zámku to cvaklo, čekal jsem ve "svém" pokoji. Po chvilce ke mně přišel Gabriel.
"Ty nespíš u mě?", jeho výraz byl zvláštní, jak kdyby se ptal s údivem.
Sebral jsem se, pokusil se o úsměv. Jeho ložnici jsem ještě neviděl, ale byla luxusně zařízená.
Stál jsem mezi dveřmi a obdivoval tu krásnou malbu na zdech. Různé abstraktní čáry, občas připomínající ryby ve vodě, občas ptáky v nebi na mne působily jako ta nejlepší paralyzující látka na světě.
"Půjdeš dál, nebo tu budeš jen tak stát?", jeho hlas byl divný, poznal jsem ,že je opilý. Svalil mě na postel a vysápal se na mě. Jeho tvář byla moc blízko. Pohled mi létal z jeho očí na rty. Násilím mi roztáhl nohy a bezcitně ze mě serval trenky.
"Co to děláš. Nech mě prosím!", snažil jsem se ho přesvědčovat, že neví co dělá. Proti jeho svalnatému tělu jsem se ale zmítal zcela zbytečně. Má obrana byla bez efektu. Musím odtud pryč.













další dokonalá kapitola !!! *-*
a strašně se mi líbí to jméno ''Gabriel'', jako Archanděl Gabriel :)) ale podle toho, co mu udělal na konci to asi žádnej andílek nebude...