close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapitola 43. ,Život R. Aika

5. září 2012 v 13:37 | Elfel |  Život R. Aika

Kapitola 43.


"Jedeme.", vtrhl do pokoje Gabriel.
"Jo.", zhluboka jsem se nadechl a následoval ho do velikého čerstvě nalakovaného land roveru (ještě voněl lakem). Olivově zelená, krásná, ale k tomuhle autu se nehodila!
Opravdu se mi moc nechtělo a můj žaludek svírala jedna velká křeč. Z neznáma…
Po pul hodince cesty po dálnici a čtvrt hodince cesty mimo ní jsme dojeli k velikému domu, chod doplňovala čtveřice velikých mramorových sloupů. Bílá omítka a černé rámy oken krásně kontrastovaly a svírali nádherný kruh barev se zahradou.
"Krásný že?"
"Nádhera.", ani jsem si neuvědomoval že civím s otevřenou pusou.
"Aby´s nespolkl mouchu.", usmál se. "Jdeme dovnitř ne?"
"Hm."

Když mi ukázal jeden z těch "milionů" pokojů , který patřil jen mě, rozhodl se pro jedno.
"Dáme si společnou koupel?", zazubil se.
Už mi nedělá problém se svléknout před chlapem co to chce jen jednou a vypadne, ale před někým ,co od toho chce víc, to problém bude. V duchu jsem si stále opakoval číslo na Ros.
"T-tak jo.", ale stále jsem věděl, že jediný, kdo tu někoho zrazuje, jsem já. "Vlastně ne.", zarazil se a otočil.
"Dal jsem mu docela slušné rachy, aspoň by ses mohl chovat nějak slušně! Budeš tu mít slušnou stravu, koupel jakou si budeš chtít! Takže teď, napustím vanu. Neptal jsem se." Jeho výraz se změnil. Jako by ho něco popadlo. Ne, jen se přetvařoval, o to mje přece celý život bohatých lidí ne? Ve filmech, na pódiích, v novinách…

Ve vaně se nic nestalo, téměř tichá atmosféra, vražedná. On se na mě občas podíval, jako by snad slintal nebo co. Ale já se mu moc nevěnoval. Bylo to hnusné, ale já se rozhodl, že chci být už jen s Tirem. Vzpomněl jsem si na jeho vlasy, zvláštní. Tmavší odstín blond barvy, až hnědé, ale na světle téměř bílé, teda, když se kouknete z dobrého úhle a když se mu lesknou od slunce. Každou chvíli tam mi dokázal proměnit v něco výjimečného.

Držel mě při životě a teď, má kyslíková bomba mi zmizela na dně oceánu i s brýlemi. Nic jsem neviděl, slaná voda mě pálila do očí a já nemohl dýchat. Hladina byla moc daleko, nestihnu vyplavat, utopím se. Vidím, jak hrabu rukama. Jak kopu nohama. A on se válí na dně a pláče. Chci ho vzít s sebou, ale zatemní se mi před očima a tlak ve vodě mne udeří do hlavy. Šílená bolest a já vypouštím poslední zásoby kyslíku. Klesám ke dnu. Vše je tmavé, čím dál tmavší, až vše zcela zčerná.

"Hah!", probudil jsem se, celý zpocený, nejprve jsem nevěděl, kde jsem, ale pak jsem si všiml svého pokoje a že spím na vodní posteli


"Dáš si taky džus?", zeptal se mě, když jsem sešel po krušné noci z prvního patra do přízemí do kuchyně.
"Ne děkuju.", pokusil jsem se o úsměv.
"A dáš si něco? Když tak je ta lednice i tvoje.", usmál se. "Vezmi si co chceš a když chceš."
"Děkuji."
"Zítra pojedeme na nákup do města."
"Do města?"
"Jsme přece v L.A. .", rozesmál se. "To si myslíš, že budeš sedět celou dobu u telky nebo co?"
"V L.A.? Neviděl jsem ani nějaké pořádné domy, nebo tak něco. A kam přesně půjdem?" , byl jsem tak trošku nadšený. Trošinku.
"Do obchodu s názvem, myslím že nějak Torinacita. Vlastní ji jedna má skvělá kamarádka a často tam mám i slevy."
"Dobrá. Moc se těším.", usmál jsem se a já si uvědomil, že to je ta šance. Teď můžeme uprchnout!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hikari - san Hikari - san | Web | 5. září 2012 v 13:42 | Reagovat

týýjo, to se to zase zamotalo :)) a ta část, kde vzpomíná na Tira je nádherná, to si napsal vážně krásně :) Ale taky, co bych od tebe očekávala, že? :D Ale děkuju, jsem ráda, že se ti 3Days líbilo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama