Kapitola 2.
Z letadla jsme rovnou spěchali na francouzské letiště blízko Paříže. Díky jazykovým znalostem Hany už byl připraven i hotel s mnoha pokoji pro nás. Nechali jsme si tam kufry a opět se sešli na velmi rušné ulici brzy k ránu.
Z letadla jsme rovnou spěchali na francouzské letiště blízko Paříže. Díky jazykovým znalostem Hany už byl připraven i hotel s mnoha pokoji pro nás. Nechali jsme si tam kufry a opět se sešli na velmi rušné ulici brzy k ránu.
Venku už stál Markus s telefonem. "Hned po příletu jsem měl volat Evelin, ale chtěl jsem, abychom u toho byli všichni. Jen tak náhodou, kdyby mi někdo nevěřil, že ji volám.", ukazoval nám display, na kterém se psalo: 'Kontakt Evelin…Vytáčím…'
Po velmi krátkém rozhovoru nás Markus seznámil se situací.
"Evelin tvrdí, že Velena míří do Nevady, severně od Las Vegas. Prý něco hledá a není sama. Očekává naší podporu. Letěla ještě v noci nejbližším spojem."
"A v kolik letí náš nejbližší spoj?", ozval se první hlas.
"Teď jsem se dozvěděl, že někam máme letět, nic nevím a chceš po mě přesný čas odletu? Promiň, ještě nevím.", ohrazoval se.
"Jdu se zeptat.", reagovala pohotově Lin.
Markus jí pokynutím hlavy poděkoval a pokračoval v přednášce po počasím, o tom, že nic nebudeme potřebovat kromě zásob. Evelin chce, aby vše proběhlo hladce a co nejrychleji. Máme se s ní sejít u nejseverněji položené čerpací stanice u Las Vegas, zároveň nejbližší stanice (nejvýše, ale nejblíže- jednoduše řečeno).
"Nejdříve to jede za čtyři hodiny.", pronesla Mila. Všichni jsme už věděli, že si předávají myšlenky.
"To je času!", vzdychla si Hana, ale nikdo nic neřekl. Stály jsme tak v rušné části letiště velmi brzy ráno. Pozorovali jsme ještě zářící Eifelovu věž ve východu světla. Paříž byla nádherná, francouzština obdivuhodná- složitá, ale obdivuhodná. I když angličtina se mi líbí více.
Čtyři hodiny utíkaly děsivě pomalu, až jsem si občas myslil, že jsme letadlo zmeškali, jelikož každých asi deset minut startovalo nebo přistávalo další.
Chladné počasí nikomu z nás moc nevadí, necítíme změnu klimatu tak silně, jako lidé, přeci jen jsme z největší části mrtví.
Seděl jsem na balkóně z druhé strany letiště, kam slunce procházelo jen přes síťovanou stěnu z bambusu a provázků. Bylo tu příjemně, když si ke mne přisedl Markus. Nevím co chtěl, ale jeho přítomnost mi nijak příjemná nebyla. Nejraději jsem spíš sám.
"Ahoj.",broukl do depresivního hluku vzlétajícího letadla.
Z mé strany se dočkal suchého přikývnutí. Se zavřenýma očima jsem stále brouzdal v minulosti a hledal kořeny své bolesti, krutosti, nesmrtelnosti. Nemohl jsem se dočkat setkání s Evelin, abych se dozvěděl všechno. Dlouho na to čekám, šeredně dlouho.
"Chceš něco k pití?", v ruce držel plastový kelímek z automatů, naplněný do poloviny horkou bílou čokoládou.
Když si všiml mého pohledu, hned od svého nápadu upustil. "Promiň, asi ne.", sedl si vedle mě. "Proč nekoukáš na věž s ostatními?"
"A proč ne ty?"
"No tak promiň, šel jsem za tebou. Ale tak klidně zase půjdu.", s námahou se zvedal.
"Myslíš, že tam Evelin opravdu bude?", navazoval jsem konverzaci, aby si nemyslel, že proti němu něco mám. Nutně jsem toužil po tom, být sám, ani nevím, proč jsem to udělal. Mé chování mne vytrhlo ze vzpomínání a otevřel jsem své vybledlé oči bez špetky emocí.
"Na mnoho věcí nevím odpověď. Tahle se řadí mezi ně. Ale myslím, doufám, že ano. Pokud nám tam opět nezavolá, že je někde jinde. Stává se to dost často, ale nakonec se někde potkáme."
Civěl jsem bez mrknutí na nebe. Bude pršet. Se svými schopnostmi jsem dokázal vycítit vodu, nechat ji rozpustit, zmrznout, ale ovládat jsem mohl jen její pevné skupenství. A vskutku. Ze západu, tudíž z mé strany se hnaly tmavší mračna. "Možná budeme mít krušnější let.", pronesl jsem v tichu, akorát odletělo další letadlo.
"To by nás nemělo ohrozit.", sedl si vedle mě a spustil nohy z římsy balkónku.
"Asi ne.", vzdychl jsem.
"Na co myslíš?", zeptal se s takovým zájmem, až mne to na moment polekalo.
Chvilku jsem neodpovídal. "Jestli by nebylo lepší být…normální. Žít si do šedesátky a pak si v klidu zemřít. Nebo by stačilo do čtyřicítky. Je to moc dlouhá doba, všechno vidíš černě. Nikoho tu nemáš- rodinu, přátele."
"Jak to že ne?", vzepřel se.
"Myslím pravou rodinu- tátu, mámu, sourozence, bratrance, tety, strýčky… nikoho."
Na to už mu slova došla. Dlouhé minuty nikdo z nás nepromluvil.
Seděli jsme oba na balkóně, ovívaným svěžím ranním vánkem v hluku letadel. Kolem přelétlo hejno ptáků, občas nějaká ta včela, nebo moucha. Nejraději bych tu seděl celý den. Kdo by řekl, že i jeho přítomnost mi byla občas příjemná. Zrovna ve chvíli, kdy jsem vzpomínal na moment, v jenž jsem se rozhodl přestat se soukromím životem, mi přistál na nose motýl. Veliký, červenohnědý s oranžově lemovanými křídli. Chvilku tam seděl a mával křídli. Zaslechl jsem, jak se Markus potichu zasmál, mne to samozřejmě nedalo a usmál jsem se taky, ale dobrá nálada mne přešla, když se ten motýl snesl do mého klína v zmrzlé podobě. Byla z něj ledová soška.
Vhrnuly se mi slzy do očí. To je jeden z důvodů, proč jsem se soukromím přestal. Smět se někoho dotknout, ale neprojevit žádné emoce je velice těžké.
"Kvůli tomuhle nemůžu.", civěl jsem na motýla.
"Co?", zeptal se.
"Vím, proč tu jsi. Nejsem přece včerejší."
Nic neříkal. Už delší dobu jsem věděl, jak se na mne dívá, jak za mnou stále chodí nebo mi pomáhá. Musel jsem mu ukázat, že to nejde, že nemůžu....
Vstal a odešel. Když zmizel za dveřmi, vzal jsem opatrně motýla do dlaní. Chvíli jsem nad ním truchlil, ale spíš mi bylo smutno toho, že zkrátka nesmím… foukl jsem na něj a on zatřepetal svými teple zářícími křídli…odletěl.
' Musel jsem mu ukázat, že to nejde, že nemůžu..' nebo že bych nechtěl?
Ještě hodnou půl hodinku a nadále rozjímal nad časy, kdy jsem, snad, dokázal milovat. I nad těmi, kdy jsem se snažil s tím přestat.
"Noahu!"
"Už jdu.", mávl jsem rukou, odkud se linul medový hlas Cristal.
Kéž bych věděl, jak to dopadne. Jak to dopadne před tím, než nastoupíme na cestu k našemu konci…













zajímavý, jsem ráda, že jsem alespoň tuhle sérii začala číst od prvního dílu, protože píšeš uplně skvěle, tak by byla škoda kdybych nezkusila taky něco jinýho od tebe než yaoi :) super :)