
Název: Hon
Předchozí díly: Plán C, Lov na stín
Žánr: Sci-fi
Autor: Elfel
Ukázka:
•Od dob, co mi bylo sedmnáct se toho dost změnilo. Lidé nechodí pro vodu do studen ani do řek, ale do hypermarketů, přestali věřit na temné bytosti a mají je za pohádky, mají léky proti chorobám i nemocem… dost se toho změnilo.
Teď už zase sedím v kavárně, popíjím své kafe a povídám si s očividnou obsluhou, zahrnující pouze jednoho člověka. A to černovlasého kluka s modrýma očima- Markuse. Celkem příjemný típek, i když na první pohled by se jevil jako strašidlo s rozcuchanými vlasy, je s ním sranda. Horší to je, že člověk s blbou náladou pro srandu zkrátka není. Ale úsměv a krok- kdo ví, co mi ještě můj "život" přinese.
Noc plná krve, smrt dívky, matky i otce, jen jeden se svíjel v bolestech na zemi. Viděl jsem za někoho jiného, viděl jsem utrpení někoho jiného.
Díval se na ruce, jak zbělaly, z kůže opadala veškerá srst- krémové barvy. Oknem prokukovaly první paprsky světla. Nastávalo ráno.
Ty dvě ženy se oblékly do kápí a se šílenými úsměvy opouštěly dům.
Křeče, které "prolézaly" celým jeho tělem, mu bránili v rychlejších pohybech. Takřka vynulovaly rovnováhu těla, vyřazovaly zrak, čich. V ústech cítil trpkou chuť, ale i přes to všechno se snažil je pronásledovat.•
Kapitoly:
•1 / •2 / •3 / •4 / •5 / •6 / •7 / •8 / •9 / •10 / •11 / •12 / •13 / •14 / •15 / •16 / •17 / •18 / •19
•Od dob, co mi bylo sedmnáct se toho dost změnilo. Lidé nechodí pro vodu do studen ani do řek, ale do hypermarketů, přestali věřit na temné bytosti a mají je za pohádky, mají léky proti chorobám i nemocem… dost se toho změnilo.
Teď už zase sedím v kavárně, popíjím své kafe a povídám si s očividnou obsluhou, zahrnující pouze jednoho člověka. A to černovlasého kluka s modrýma očima- Markuse. Celkem příjemný típek, i když na první pohled by se jevil jako strašidlo s rozcuchanými vlasy, je s ním sranda. Horší to je, že člověk s blbou náladou pro srandu zkrátka není. Ale úsměv a krok- kdo ví, co mi ještě můj "život" přinese.
Noc plná krve, smrt dívky, matky i otce, jen jeden se svíjel v bolestech na zemi. Viděl jsem za někoho jiného, viděl jsem utrpení někoho jiného.
Díval se na ruce, jak zbělaly, z kůže opadala veškerá srst- krémové barvy. Oknem prokukovaly první paprsky světla. Nastávalo ráno.
Ty dvě ženy se oblékly do kápí a se šílenými úsměvy opouštěly dům.
Křeče, které "prolézaly" celým jeho tělem, mu bránili v rychlejších pohybech. Takřka vynulovaly rovnováhu těla, vyřazovaly zrak, čich. V ústech cítil trpkou chuť, ale i přes to všechno se snažil je pronásledovat.•
Kapitoly:
•1 / •2 / •3 / •4 / •5 / •6 / •7 / •8 / •9 / •10 / •11 / •12 / •13 / •14 / •15 / •16 / •17 / •18 / •19













Promin, že odepisuji až teď, s tím zítřkem se moc omlouvám, ale já nejsem doma a nevím v kolik až dorazím, nevadilo by ti to přesunout na pondělí? Nebo na příští víkend?? Jak by ti to vyhovovalo...