close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dveře

23. září 2012 v 16:38 | Elfel |  Jednodílové povídky
Žánr: "horor", psycho
Autor: Elfel

Byla noc. Nebe jasné, pokryté tisíci hvězdami, zakrývala mihotavé stíny na zahradě velikého rodinného domu.
Uvnitř domu spalo pět živých tvorů. Máma, táta, jejich malý desetiletý syn Thomas, osmnáctiletá dcera Clair a hubený kocour Fousek.
Normální rodinka, spokojená, navzájem se milující rodiče,...není to dokonalé?

Clair spí ve své posteli. Jemná bavlněná přikrývka leží na druhé straně postele. Letní období, poskytující až dvacetišesti stupňové vedro i přes hluboké noci, odhazuje lidem v podvědomí veškeré peřiny a další nesmysly pro přenocování.
Její polštář byl mokrý. Stále se nemohla vzpamatovat ze zhrouceného vztahu, který měla ještě před týdnem se svým přítelem. Plakala i když spala. Její brek sotva přehlušil vrzání dveří od domu.
Nenechali odemknuto, kdepak, ale dveře vlály volností.
Všichni spali.
Ozvala se rána- dveře se zabouchly.
Clair, kterou z lehkého spaní rána vyvedla, se lekla a posadila se na svou měkkou postel. Chvíli přemítala nad tím, jestli se jí to náhodou nezdálo, když se rána ozvala znovu.
Tváře měla stále vlhké od slanných potoků slz. Opatrně otevřela dveře ze svého pokoje na balkón a podívala se dolů na dveře. Byly otevřené, ale v pravidelných intervalech patnácti vteřin se zabouchly a otevřely, aniž by se klika dala do pohybu.
Nasála svěží vzduch a podívala se dolů znovu, ale nic neviděla. Dveře se uklidnily... zůstali otevřené.
Chvilku nervózně přešlapovala na místě, pak se ale vrátila do pokoje a zavřela si na balkón. Přetáhla přes dveře silnou záclonu a zamknula dveře do chodby. Schoulila se pod peřiny.
Ale rány se objevily znovu, znovu a znovu mlátily o dřevěná futra. Diví se, že rány nevzbudí ani rodiče. Zakryje si proto uši dlaněmi. Ale nepomáhá to. Natáhla se pro mobil, který dala předchozí večer na nabíječku. Vytáhne ho z napájení, ale ... je vybitý!? Nechápavě mrští mobilem o zem. Mobil se roztříštil na několik kusů, tam odpald zadní kryt, tam baterie a pod postel zbytek mobilu.
Lehkými kroky se blíží ke dveřím do chodby. Chce se dotknout kliky, ale zjistí, že rány ustaly. Pod dveřmi vnikly do pokoje pramínky světla.
Thomas rozsvítil v chodbě. "Clair?"
"Thomasi?"
"Clair, kde jsi," mumlal rozespale.
"Pojď ke mě," odemykala dveře, když se světla opět zhasla. "Thomasi?"
Ale nikdo se neozýval.
"Thomasi," křičela jeho jméno. Otevřela dveře do chodby.
Střešním oknem prodilo dovnitř slabé světlo měsíce.
Naproti ní byl stolek s vázou, vedle malá skříňka s osuškami a ještě dál bedýnka pro kočku. Na jednom konci dlouhé chodby byl pokoj jejích rodičů, na druhém konci pokoj Thomase a hned vedle jeho pokoje schody dolů.
Noc Clair nedávala moc volnosti v pozorování okolí, jelikož její temné hrdlo polykalo vše mimo dosah střešníh oken.
"Thomasi," šeptala do tmy. Ale nic se neozývalo.
Znovu bouchly dveře. Clair to nesmírně vyděsilo, protože te´d ty rány slyšela ještě lée, než před tím, když byla zavřená ve svém pokoji. Leknutím nadskočila.
Natáhla se na druhou stranu a popadla úzkou prázdnou vázů z různě barevných kousků kamenů, který si její matka dovezla z Číny.
Kousla se do jazyka, aby se ujistila, že nespí. Nespala.
Opatrně a lehce našlapovala podél jedné stěny, blíž k pokoji Thomase. Pak si to ale rozmyslela a couvala k pokoji rodičů. Nevěděla, co má dělat a čas utíkal.
"Clair,"
"Thomasi, kde jsi?"
"Jsem tady, Clair,"
"Kde," otáčela se ne všechny strany.
"Ty mě nevidíš?"
"Thomasi vylez, tohle není sranda!" Její šepot nabíral výraznějšího tónu.
Nic se neozvalo.
"Thomasi, Thomasi,"
Nic.
Znovu se ozvala rána dveří. Nervózně přešlápla a parkety pod jejíma nohama zavrzaly.
Něco zaslechla. Kroky. Někdo pomalu vyšlapával schody. Někdo veliký a mohutný, protože schody pod jeho vahou sténaly, jako by po nich měl jít slon.
Pomalu se přikrčila za stolkem s osuškami, připravená vrhnout vázu směrem ke schodům.
Kroky utichly. Schody nesténaly, nic se nedělo. Otočila se směrem ke svému pokoji a na moment se ji zastavila krev v žilách, skočil na ni Fousek. Celý se klepal a Clair ho málem přetáhla vázou.
V duchu si myslela, proč se jí tohle děje! Proč to nikoho nevzbudí!
Najednou celým domem projela hlasitá písnička "Call me maybe", která vycházela z jejího mobilu, kde ji měla nastavenou jako vyzváněcí tón.
Jedním skokem se ponořila do tmy svého pokoje, kde se okamžitě zamkla. Někdo vydupal poslední schody do patra, až doběhl k jejímu pokoji.
Ona už mezi tím sahala po mobilu, až no nakonec vytáhla zpod matrace. nebyla v něm ani baterie ani celý kryt, ale vyzváněl. Stále ukazoval 0% baterie, i přesto ale mohla otevřít sms.
'Máte jednu novou zprávu.'...'otevřít'
"You look like a bitch."
Fousek se jí vykroutil z rukou a skočil pod její noční stolek. Vůbec tam nebyl vidět.
Opět se rozezněla znělka od Carly Rae Jepsen.
'Máte jednu novou zprávu.'
"Are you scared?"...'informace o odesílateli...číslo neznámé'
Někdo zatahal za kliku.
Clair v domění, že jsou stále zamčené seděla klidně a chystala se odeslat odpověď na SMS "Who are you?"
Fousek vyskočil ze své skrýše s začal prskat na dveře. Syčel jak had a srst měl naježenou jako kartáč na boty.
Dveře se poamlinku utevřely úplně dokořán.
Clair nebyla mocna pohybu, slza se ji vhrkla do oka a mobil upustila.
Ve dveřích nikdo nestál. Jen se sami otevřely a... zabouchly!


"Clair! Přijdeš pozdě do školy!", bouchal ji na dveře Thomas. "Řeknu to mámě!"
"Tak Clair! Neštvi mě! Musíme už jet! Clair," jeji máma otevřela dveře. "Thomasi! Thomasi! Volej záchranku! Clair, Clair, slyšíš mě?" Pak uviděla jeji mobil nedaleko zakrvácené hlavy a přečetla si rozepsanou zprávu.
"Who are you?"
"You'r loved daddy."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hikari - san Hikari - san | Web | 23. září 2012 v 18:05 | Reagovat

týýýho.... to je děsivý !! povedlo se, napsal jsi to skvěle, fakt u toho člověka mrazí :)
a já jsem hlavně ráda, když se prostě jednou za čas ukážeš a je jedno, kolik komentů je před tebou, hlavně, že sis to přečetl a ohodnotil ;) nojo, sprcha byla pro tebe tak bodejť by nebyla nejlepší :D to jsem se extra snažila ;)

2 AniariShattered (Skatie) AniariShattered (Skatie) | Web | 23. září 2012 v 18:11 | Reagovat

Och nezávidím, nám se to samí stalo v lednu... :( Jej chlapče ty si toho taky vytrpíš :( hlavně se z toho brzo dostaň :) a děkuju za přání :)
Jinak tu středu si zapíšu do kalendáře ať moje mozkové buňky tohle nepřejdou :) Takže ve středu :)

3 on-hungergames on-hungergames | Web | 24. září 2012 v 16:02 | Reagovat

Prihlaste se nove RPG Hunger Games!! Budeme radi!! http://on-hungergames.blog.cz/

4 Nameya Nameya | Web | 25. září 2012 v 18:02 | Reagovat

Wohooou :O
Moje první domněnka byla, že je to ten její kluk...páni :O seš fakt hotový Poe :-) palec nahoru brácha! Tohle je tvůj žánr ;-)

5 yuki-chan yuki-chan | 17. prosince 2012 v 11:02 | Reagovat

hm fakt dost husty :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama