Kapitola 40. ,Život R. Aika

1. srpna 2012 v 22:27 | Elfel |  Život R. Aika
Kapitola 40.

Koukal jsem tváří v tvář sedmičce nadšených hlídačů. Jejich zubaté úsměvy budu vidět v noci snad všude, někteří černí, někteří bílí, ale všichni tak hnusné pohledy. Hlavně při rozepínání kravat a při odhalování jejich až moc "vylepšeného" těla (jak na přehlídkách kulturistů- tak moc zase ne, ale jako přirovnání to stačí).


Hodiny nad dveřmi ukazovaly jednu hodinu a čtyřicet minut. Co po mě asi bude chtít v pět hodin.
Vrhli se na mne jak supi, nic jsem nestačil udělat. Jeden mne obešel ze zadu a lehl si se mnou na stůl, při čemž si mě položil mými zády na jeho břicho a druhý mi držel ruce (to si fakt myslel, že bych se jim vzpíral jo !?), další mi roztáhl nohy s čímž si mě "nasadil" na svůj "pracovní nástroj". Ten pode mnou udělal to samé (to děsně bolelo!, nedalo se to ale přirovnat k tehdejší limuzíně, tihle měly penisy snad jak tři košťata, …). Můj křik zastavil další chlap co mi ho cpal do úst. Slzy mi tekly proudem. Ostatní si ho onanovali, než se na ně dostane.
Někdy, když mi ho zarazil hluboko do úst jsem stiskl, ale on na to zareagoval zataháním za vlasy a zamlaskáním. Pokojem se ještě nesl nějaký rozhovor s pronikavým smíchem. Mě teda do smíchu nebylo! Jak tvrdě nebo lehce přiráželi záleželo hlavně na tom, jestli se smáli, nebo ne. Když se smáli, přiráželi až moc, když mluvili, soustředili se víc na mluvení.

Probudil jsem se o dvacet osm minut později, když už bylo vše mimo mě. Cítil jsem palčivou bolest okolo stehen a za krkem. V ústech jsem měl slanou pachuť míšenou s lepícím se jazykem na horní patro. Žízeň mě nutila se zvednout a hlad se obléci a utéct na pokoj s brekem.
Zavřel jsem dveře. Nohy mi klesly až na zem a já tam jen tak seděl, a brečel. Rukou jsem si zakrýval ústa, abych nevzbudil Tira. Druhou rukou jsem tiskl tu první, kvůli ještě větší bezpečnosti a jistotě, že ani hlásek neunikne.
Zavřel jsem oči a snažil se v těch od slz mokrých věcech přemýšlet o hezkých místech, kam bych se chtěl podívat, nebo kde jsem byl. Jediné místo, co mě napadlo, bylo Japonsko a jeho nádherné pobřeží, výhled z našeho malého skromného domku na západy slunce, nebo naše loďka v dáli na moři, když na ní otec seděl, a chytal ryby. Brek pomalu ustupoval. Ruce povolily svůj drtivý stisk a já se mohl zhluboka nadechnout toho prachu plného vzduchu.
Vykoukl jsem na chodbu a zeptal se, kolik je hodin.
"Bude půl čtvrtý a zalez už!", hejkl na mě jeden z hlídačů.
Za nedlouho tam zase budu muset. Dům bez práva, dům bez svobody, dům bez světla a dům plný prachu, bolesti a křiku. Tady bydlím a bydlet budu do konce života. Má mysl se začala zabývat přirovnáváním mne samotného k dětem v Africe. Možná trpí větším hladem, já větší bolestí, oni větší žízní, já…, oni vyhráli. Oproti nim jsem stále taková ubohá nula. Vlastně teď už bude můj život jenom jedna velká nula, žádný konec, a bez přestávek či slepých ulic, nula, ta to vystihuje úplně.

S pátou hodinou mi zaklepali na dveře, u kterých jsem usnul. Ťukání mě zalechtalo na zádech a já se probudil. Při následování hlídačů jsem si protřel oči, párkrát jsem se zhluboka nadechl, až se mi z toho prachu chtělo kýchat.
Za ani ne tři minutky už jsem stál tváří tvář dveřím. Následně i sedmičce goril, tlusťoch se jen díval.
Díval se, jak mi (to nepopřu) krásně olizovali předkožku a následně celý penis, jak skvěle líbali, až mi přišlo, že teď se více věnují mě. Občas to trochu zabolelo, ale spravil to třeba polibkem nebo jemnou prací jazyka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hikari - san Hikari - san | Web | 2. srpna 2012 v 9:09 | Reagovat

dokonalý !! *-* a ten konec !! konečně mu taky udělali trochu dobře :P :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama