Kapitola 4. ,Lov na stín

26. července 2012 v 22:32 | Elfel |  Lov na stín
Kapitola 4.

Do pokoje vešla Andrea. Hubená postava, vysoká tak sto sedmdesát, hnědé vlnité vlasy a hnědé oči.
"Ahoj, posaď se.", nabídla jsem ji židli.
Zůstala stát. "To je dobré."
"Jak se jmenuješ?"
"Andrea."
"Jako má sestra.", usmála jsem se. Všimla jsem si, jak křečovitě svírá svůj slaměný klobouček. "Co děláte ve svém volném čase?"
"Dělám atletiku. Hlavně běhám."
"Dlouhé tratě?", posunula jsem si brýle na čtení trochu výš.
"Ne, mám astma, jen krátké."
"Aha. Jak se učíte?"
Pokojem se rozeznělo prasknutí. Její klobouček se uvolnil a k zemi se sneslo stéblo slámy. "Sakra!"
"Co?"
"Řekla bych, že dobře."
"Jste ve stresu?", vypnula jsem propisku, která stihla načmárat jen její jméno a pomlčku.
"Ano…jsem poprvé u výslechu.", sesunula se na židli s lesklýma očima.
"Nemusíte se ničeho bát, jen odpovídejte."

Pohledem střelila na svůj odraz ve zrcadle. "Vypadám hrozně, co?"
"Jen ustrašeně. Znala jste Ivetu?"
"Byla to jako moje sestra. Spolužačka, ale dalo se jí věřit, věděla o mě všechno. S kým kam chodím, co ráda dělám, jím, má oblíbená místa i mé oblíbené ponožky."
"Aha.", chápala jsem ji, ale musí odpovídat.
"V kolik tak opouštíte školu?"
"Někdy ve třinácté hodině, jindy až v šestnácté. Každý den mám atletiku, kdokoli to může potvrdit."
"Dobrá…" Andrea- nevinná. "Povězte mi něco o Anně."
Mrkla na mě. "Je nejchytřejší od nás. Má samé jedničky, je jen výjimkou, kdy má dvojku a trojky nemá snad nikdy."
"Tak ta je chytrá."
"Je ke všem lhostejná. Možná se na nás směje, ale kdyby se něco stalo, zachová si diplomatický ledový úsměv. Bez špetky citu.", zatočila se zmuchlaným kloboučkem, až to praskalo.

"Hm. Nechci vás už dále trápit. Jděte domů a vyspěte se."
Konečně si otřela slzy. "Jen tohle?"
"Moc toho nemáme, takže zatím to bude stačit. Opatruj se. Jo a pošli prosím další."
"Jo, těšilo mě."
Mě taky, ale city do práce- NE-E!

Do pokoje vstoupila hubená malá postava s tmavými vlasy až po lopatky.
"Posaďte se."
Posmutnělý výraz s jejíma zelenohnědýma očima byl až deprimující. Bledý obličej tomu dával děs.
"Jak se jmenujete?"
"Natálie."

"Co děláte ve svém volném čase?"
Dlouho nic neříkala. "Vymýšlím…"
"A co vymýšlíš?"
"Příběhy.", tlumila hlas. Mluvila tajemně. Nelíbil se mi její tón hlasu, ačkoli barvu měla nádherou.
"Jaké?", přimhouřila jsem oči.
"Bolestné…", mrkla na mě.
Sakra, takový děsivý pohled. "A něco jiného?"
"Chodím ven s kamarády."
"Co děláte venku?"
"Kouříme, pijeme, smějeme se."
"A s kým chodíte ven?"
"Tak různě, někdy chodím sama, jindy s Gildou, Andreou,… různě."

"Rozumím. V kolik chodíte ze školy?"
"Ve dvanáct, ale v pátek v osmnáct."

"A co předevčírem?"
"Ve dvanáct."
Jí jsem viděla odcházet.
"Byly jste velké kamarádky s Ivetou?"
"Ne. Teda, nebavily jsem se spolu, ale nic víc. Má….měla jiné záliby, koníčky. Neměly jsme si co říct."
"Chápu."
Natálie- otazník, nevinná. Kdo by s jejíma rukama mohl vraždit? Jen kost a kůže, ale pokud tohle bylo něco… jiného než člověk, nevíme, jaké to má hranice.
"To stačí, pošlete dalšího prosím."
"Naschle.", vstala ladně, neutrální výraz mizel za dveřmi. Ihned jsem škrtla -nevinná.

Vešla vysoká dívka. Hnědé vlasy po lopatky ,červený melírek na pravé straně. Modré velké oči hrály se slzami.
"Jak se jmenujete?"
Posadila se, na kolena si uložila svou šedobílou mikinu. "Alice."
"Koukám, že asi posilujete?" Byla hubená, ale měla spíše trošku chlapeckou postavu. Za to stehna, bože co já bych za ně dala!
"Jen sto sklapovaček denně a padesát kliků."
"Jen?"
"Ano, mám mnoho zvířat, vyžadují si mou pozornost."
"A jak se učíte?"
"Mám nějaké dvojky, trojky. Především z matiky, je trošku obtížnější."
"Máte ve třídě nějaké nepřátele?", dala jsem na stůl své brýle.
"Nepřátele…", koukla do zrcadla, "nemusím moc Ivana, jinak si nemyslím, že bych tam měla nepřátele."
"V kolik odcházíte ze školy?", viděla jsem ji odcházet, ale musím se zeptat.
"Kolem patnácté hodiny každý den."
"Jo, to sedí. To stačí, pošlete mi prosím toho… Ivana."
Odešla a v zápětí už přede mnou seděl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hikari - san Hikari - san | Web | 27. července 2012 v 10:18 | Reagovat

no tak sem si to přečetla a musím říct..... že zajímavý :D tak že bych odhodila svou předpojatost :D dobrý :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama