Kapitola 36. ,Život R. Aika

25. července 2012 v 22:10 | Elfel |  Život R. Aika
Kapitola 36.

"Můžu dál..?"
"E….Jo." podíval jsem se na Tira a ten si sedl. Připadalo mi to dost hloupé, být před ní s "cizím" klukem (pro ní) na jedné posteli. Ale, ignorovala to.
"Jak se máš?" zeptala se, když se usadila na dřevěnou židli.
"Fajn." Nastalo trapné ticho. "A ty?"
"Jde to, jde to."
"Jak si mě našla?" to mě opravdu zajímalo ze všeho nejvíc.
"Řekl mi to jeden tvůj přítel." Cože? Jaký!?
"M-moment, …jaký? Kdo!?"
"Nekřič tolik! Nikdo neví, že jsem tvá matka." Podívala se na Tira.
"Co se tak koukáte?" nakrčil nos.
"Nic. Promiň." Omlouvala se. To bylo po prvé, co se omlouvala někomu cizímu za něco, co nezpůsobilo škodu. Tím myslím třeba když jednou ukradla dvě flašky vodky z obchodu, porvala se s policistou při zatýkání, sprostě mu nadávala a ani se nikomu neomluvila. To bylo ještě v Japonsku.
"Tebe už pustili?"
"Jo, na podmínku. Za slušné chování a dobrovolnou výpomoc."
"Ty jsi tam někomu pomáhala?" připomínku /pro boha, nechci o tom vědět víc/ a divnej úsměv jsem si raději nechal jen v duchu pro sebe.
"Jo, uklízela jsem chodby, samozřejmě pod dozorem. A taky mám byt." Spokojeně se usmála.
Je jako vyměněná. Sama se zabezpečila…. Nestačím se divit.
"A máš práci?"
"No, zítra mám první pohovor a za během následujících dnů počítám ještě se třemi."
"A co by jsi chtěla dělat?"
"Tak uvidíme. Ještě jsem měla v plánu udělat kurz, ale když to nájemné chce tenhle týden, musím si něco najít co nejdříve. Nechápu proč tlačí."
"Je to dobrý byt? A kde to vlastně je?"
"V Kosově ulici, přes osm bloků od patnáctého."
"Panečku…"
"Je mi to líto, že jsi se dostal do tohohle…"
"Já vím, už jsem se s tím smířil. Jen tak pro zajímavost, tohle je Tiro a tohle je má matka." Oba si podali navzájem ruce s párkrát s ní potřásli.
"Stále mě představuješ jako matku? Proč ne jako mamka?" zase se usmála.
"Nemám moc důvodů ti říkat mami, nebo vůbec jinak než …matko."
"Chápu, moc sem ti ublížila. Pomůžu ti odsud." Něco hrabala v kabelce a po chvilince vytáhla dva tisíce dolarů.
"Co blbneš!? Sotva tě pustili a už jsi něco vykradla!?"
"Ne!" rozesmála se. "Kamarádky z basy se složily a něco mi daly. Potřebuješ to víc jak já. Teď ti poradím, rady od špatné matky se taky počítají, schovej si je!" pošeptala mi do ucha.
Podívala se na hodinky. "No, moc času mi už nezbývá." Vstala, vzala si kabát a odebrala se ke dveřím. Než vyšla ještě se obrátila.
"Děkuju!" řekl jsem potichu.
"Není zač…..synku." usmála se a zmizela za dřevěnými dveřmi. Od té doby mi vrtalo hlavou, kdo to byl. Dlouho jsem se s nikým cizím nebavil….že by Nick!?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hikari - san Hikari - san | Web | 26. července 2012 v 9:41 | Reagovat

tak to je paráda, to jsem fakt nečekala :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama