Kapitola 33. ,Život R. Aika

24. července 2012 v 13:27 | Elfel |  Život R. Aika
Kapitola 33.

Sedl jsem si tedy zpět na postel a opřel se o zeď pod oknem. Koukal jsem se na spícího Tira. Jeho tvář byla bílá, jako sníh a zcela uvolněná. Bez jediné známky znepokojení. Nejspíš se mu zdálo něco pěkného, zdálo se mi, že se pousmál. Tvář, jako pokožku měl téměř bezchybnou, jen dolní ret měl rozražený od nedávné události s - něco jako hlídači, prasata by bylo asi lepší označení.
Světlé vlasy odkrývaly o dost tmavší kořínky…barva. Takhle delší účes mu sluší mnohem víc.
Nevím, co jsem hledal, ale nemohl jsem se nepřestat dívat. Ruce, trup, ústa, vše bylo moc dokonalé. Nehledal jsem svaly, nepotřebuji partnera z reklam na tablety pro kulturisty. Nehledám ani opak z reklam na různé organizace pro pomoc hladovým. Proti takovým reklamám nic nemám, ale však vy víte jak to myslím.
Tenké pramínky světla teď svítily do Tirových zavřených očí. Jeho tenké obočí a řasy se zakmitaly v podráždění. Posunul jsem se tedy o trochu doprava, víc k jeho nohám, abych mu světlu stínil. Na moment jsem vykoukl z okna. Bylo krásně. Pár bílých mráčků, ale jinak..krásně. S Nickem už bychom nejspíš přemýšleli o plaveckém bazénu, nebo o nějakém výletu do přírody. A proč konec konců ne, je pátek. Nick má dnes krátkou vyučovací dobu.
Auta stále neodjely. Co je sem tak mohlo dovést? Moment. Někoho vedou. V želízkách! Hm. Tak nic. Nějaký hubeňour. Ne. To je Tirův kamarád! Ohlédl jsem se po něm, jestli opravdu spí. Spal. Opatrně jsem kolem proklouzl. Nechtěl jsem ho vzbudit. Zpod postele jsem vytáhl housky. Už byly tvrdší, ale v pokoji byla docela zima, mohli by být ještě dobré.
Byly. Ovšem salám a sýr ne. Šly hned do koše.
Dojedl jsem během deseti minut. Vychutnával jsem si to. Oni nás nechtějí pustit ani na záchod! A na snídani teda jak by smet! Kručelo mi v břiše. Šíleně. Občas jsem si myslel, že by to hlasitostí vzbudilo mrtvého. Ale Tiro spal klidně. Nic ho nerušilo. Slunce už se pohnulo, tudíž paprsky neprovokovaly oči svým světlem.
"Co budu dělat?" oči mi lítaly po pokoji. Snažily se najít nějaký bod o kterém by mohly rozvíjet nějaké myšlenky, nebo lépe. Něco, co by mne zabavilo. Nic nenašly, za to jsem si vzpomněl na ten zvláštní turnaj.
"Měl bych se z něj nějak odhlásit. Stejně nevyhraju! Nemá to cenu! Jak bych mohl!? Trénovat jen nějaký ten den, snad týden a za soupeře mít třeba roky cvičeného nadupaného blba. Ne, to fakt ne. Ale jak. Nejednou mne varoval, abych se držel dohody. Co by mohl dát za ten vážný trest, o kterém mluvil? Že by to vězení? Do kterého vedli Tirova kamaráda? Stále lepší než tohle! Ale…nemohl bych ho tu nechat." Zase jsem se na něj podíval. Pohled Mília, srdce anděla.
Čekal jsem teda, než se vzbudí na rohu postele, abych mu nezabíral místo a on měl více prostoru…. . Čekal a čekal.

Probudilo mě světlo. Usnul jsem. Teď pro změnu svítily paprsky do očí mě. Posunul jsem se do stínu a promnul si oči. Tiro byl vzhůru a upatě na mě koukal. Mile a podezřívavě, jako já, když jsem si ho prohlížel. Asi zkoumal "terén". Jeho pohled mne rozesmál.
"Čemu se směješ?" zeptal se a zasmál se taky.
"Ale, jak jsi se díval. Připomněl jsi mi jednu postavu z Looney Tunes. Znáš to, ne?"
"Jo, jako malý jsem se na to díval." Uklidnil svůj smích. "Jak jsi spal?"
"Jako beránek." Utíral jsem si slzy. "A ty?"
"Snad nejlépe od začátku pobytu tady." Při odpovědi na mne "nahodil" takový šarmantní a roztomilý úsměv.
"Snad?"
"Já řekl snad?" mrkl jedním okem. "Jinak v pohodě?"
"Cože? Jako jestli jsem zdravý?"
"Ne, TO včera, nic nebolí?"
Chvilku mi trvalo, než mi to došlo. "Jo tohle TO. Bez obav!" opřel jsem se o ruku.
"Stále nikoho nepouštějí?"
"Netuším. Kolik je?..Jo, nemáš vlastně hodinky… Promiň. Když jsem to šel zkoušet před tím, než jsem usnul, ne." Podíval jsem se z okna. Už tam stálo jediné auto, ale proč!?
"Co tam je?" podíval se taky. Začaly se mi v hlavně rojit obavy, zda je to auto s jeho kamarádem, nebo ne. Mé obavy byly naplněny. Z auta vyšel jeho kamarád s pouty a vedli ho svižným krokem do domu. Bylo to špatně vidět těmi škvírami v okenicích, ale zdálo se mi, že má potrhané oblečení. Ne, nezdálo. Už vím, jak se ztrácejí důkazy o všech těch činech. Prostě nás prodávají policistům. Jakýsi nový druh úplatku. K blití! Pro Tira to muselo být značně horší. Přece jen je to jeho kamarád.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hikari - san Hikari - san | Web | 24. července 2012 v 13:45 | Reagovat

ty jo, tak to je drsný hlavně ten konec !! Ještě žes to sem hodil :D ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama