Kapitola 32. ,Život R. Aika

23. července 2012 v 13:15 | Elfel |  Život R. Aika
Kapitola 32.

"Hm?" , akorát jsem přemýšlel nad tím, co budu asi dělat, až odtud vypadnu, když se mě na něco zeptal. Ale na co vlastně?
"Říkal jsem, abys to toho nechodil."
Udiveně jsem se k němu natočil. "Do čeho nemám jít?" Přetočil jsem se na bok a tělo podpíral loktem.
"Však ty víš. Do té soutěže. Prachy dostane sice výherce, ale ne ty. Jen tvůj majitel. Zní to blbě, ale povídali si o tom ti velcí chlápci na chodbě. Že do toho chceš jít. Teda, nemluvili přesně o tvém jméně, ale podle toho trenéra soudím, že jsi to ty." Neviděl jsem mu do obličeje, ale zněl ztrápeně, unaveně a - jako by žadonil.
"Ale já už to odsouhlasil."


"Tak za ním dojdi. Řekni mu, že jsi si to rozmyslel."
"Ale já tam chci. Nevím proč bych tam neměl jít. Je to jen nějaký turnaj." Pak se zvedl. Slyšel jsem kroky. Přibližovaly se. Najednou utichly. Sklonil se ke mně a než jsem se stačil na cokoli zeptat, hluboce mne políbil.
Jazykem mi přejížděl po vnitřní straně dolního rtu a postupně jím přecházel na hrany zubů. Na chvilku přestal.
"Nechoď do toho." A znovu mne políbil. "Kvůli mně."
Lehl na mne. Cítil jsem tíhu na své hrudi. Nemohl jsem dýchat, ale po chvilince ano. Podepřel si tělo rukou, jenž umístil na levou stranu vedle mé hlavy. Viděl jsem nějaké lesknoucí se kulaté věci v černé siluetě, nejspíš jsme se sobě dívali do očí. Nebylo tu vůbec nic vidět.
Cítil jsem jeho pomalé dotyky na svých pažích a jazyk mezi svými rty. Nevěděl jsem, jak se mám chovat. Jestli ho ze sebe strhnout, říct ať se uklidní a na vše zapomenout, nebo ho nechat, vidět jak vše vyhrotí. Vyhrála čirá zvědavost, nebo snad jemné, letmé, provokativní dotyky po mé kůži? Nevím. Seběhlo se to nějak rychle.
Jeho prsty sjely po mé hrudi až po pas a níž. Cítil jsem, jak trochu tahá za gumu od mých trenek. Zuby jsem mu jemně stiskl jazyk.
"Děje se něco?", přestal.
"Em. -Vlastně ne."
"Opravdu?"
"Hm."

"Co je!" probudilo mne něco, co mi září drtilo rozespalé oči. Rukou jsem zastínil světlo a zpozoroval paprsky slunce pronikající skrze okenici. "Proboha!"
"He? Co je?" otevřel oči i Tiro. Chtěl jsem vyskočit z postele, ale všiml jsem si, že na sobě nic nemám.
"Sakra!" Co se to včera stalo!? "Kolik je!?"
"Nemám ani páru."
Skryl jsem se pod svou deku a oblékl se. Vyběhl jsem na chodbu až se chlapi, hlídající nás, lekli. "Co děláš!? Nevíš, že nemáte vylézat!?"
"Em, pardon." Zavřel jsem dveře. Kdo… Koukl jsem z okna. Stály tam dvě policejní auta. Že by? Že by nás konečně našli? Ne, tohle neprokouknou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama