Kapitola 31. ,Život R. Aika

23. července 2012 v 13:13 | Elfel |  Život R. Aika
Kapitola 31.

Opět jsem přišel v pozdních hodinách. Myslím na pokoj. Dnes jsme měli s trenérem zvláštní rozhovor o tom, co bude. O tom, co budu muset zvládnout a já pomalu začínal pochybovat o svém rozhodnutí. Vím moc dobře, kolik peněz do toho špekoun musel vrazit i to, že bych mu to musel splatit. To by byl tak rok práce navíc, ale bez přestávek a s čtyřikrát větším náborem jakýchsi "chvilkových návštěvníků". A přeberte si to dle libosti.


Snažil jsem se při vcházení moc nebouchnout dveřmi, ale někdo zapomněl zavřít okno, tudíž byl průvan. Holt to trochu klaplo, trošku víc. Tiro se okamžitě napřímil v domnění, že zaspal.
"V klidu, je chvilku po jedenácté."
"Ach!", zněl až naštvaně, jako by to byl konec světa, že jsem ho omylem probudil. Ale nebyl naštvaný na mě.
"Nevím proč, ale mám strašně 'jemné' spaní! Stále nemůžu řádně zabrat!"
"To už nám hrabe."
"No, to se nechci vidět za těch pár let."
"Za tři.", připomněl jsem mu.
"Co ty víš, co se může stát.", jeho hlas zněl nejistě, až jakoby chtěl brečet.
"To je taky fakt.", co jsem na to měl jiného říct, že? "Děje se něco?"
"Ne, vůbec ne.Co by taky mělo."
"Do hlavy si vidíš jen ty sám. Máš-li problém, ven s ním. Nejsem lhostejný- ke všem ne." Usmál jsem se. Konečně jsem pod svým zadkem ucítil jednu, dnes mi připadalo, měkkou matraci. Opravdu se to mým hýždím líbilo. Následně i záda si uvelebila v mé posteli. Nejprve si nadáváte, kde jste skončili, ale po pár dnech děkujete bohu, že nespíte na slamníku. I to se tu stává, když provedete něco děsného. Větší problém s tím, než se samotním spaním mají alergici. Slamníky se neperou a jsou v něm různé bestie.
"Je tu zima." Prohlásil jsem se založenými pažemi pod hlavou.
"Promiň, zapomněl jsem." Už už chtěl vstát, ale já byl rychlejší. Pootočil jsem kličkou, v okenici to klaplo a už jsme tu měli zcela hlubokou tmu. Ideální pro spánek.
Žádné světlo pouličních lamp, téměř žádné motory aut, ani řev teenagerů. Bylo úterý, není se čemu divit.

Asi za půl hodiny Tiro prolomil ledy ticha, panující v našem zatemněném pokoji.
"Víš, mám s tebou problém."
"A jaký?", nevěděl jsem co má na mysli. Jestli se mám pro sebe usmát, nebo šklebit, když po pokoji poletovali vtipné zvuky z jeho unaveného nitra. Začínal se otevírat okolí.
"Nechoď do toho!"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama