Kapitola 3. ,Život R. Aika

9. července 2012 v 9:32 | Elfel |  Život R. Aika
Kapitola 3.

Víte , vždycky mne tělocvik bavil , v Japonsku jsem tam byl i mezi nejlepšími na škole , a to jsem byl v prváků. Ale tohle , to je snad jediný předmět , na který se nikdo z kluků u nich nevykašlal , nebo to maj v krvi. Kluci tu dávaj koše i přes půl tělocvičny. Na to jsem valil oči-opět.
Když nám začala hodina , prodělali jsme krátkou rozcvičku , nastala doba hraní basketbalu. Další nejdelší chvíle mého života. Tohle bude nejhorší tělocvik mého života.
Učitelka pískla a družstvo protihráče v čelem s tím svalovcem se na naše hrnulo jako lavina s ostré skály.
Míče padali přesně do koše , naše družstvo , i když jsme měli taky vysoký kluky , prohrávalo dvacet šest ku dvěma. To nejhorší pro mě bylo , že ani ty dva koše jsem nedal já.
Ale to mne úplně naštvalo do extrému.Ten svalovec dal loket našemu hráči když neměl míč. No vlastně jen proto ,že mu míč vzal při předávce a pokusil se dát koš. Míč padl tři kroky přede mne. Hlavou mi blesklo Mám ho dát? ? Mé tělo se rozhodlo samo. Skočil jsem po míči , ve vzduchu se otočil s střelil koš. Čistý průstřel z trojky. Skvělý pocit , na chvilku jsem se usmál. Ale jen na chvilku. Ten blbeček vlepil loktem i mě. Hovadí praštěný!
Hlava mě třeštila , motala a z nosu se mi spustila krev. Za mými zády se odehrávala hádka.
"To´s přehnal brácho!"
"Kurva neser a ukaž mi tu nicku." Odstrčil kluka co se mě zastával a dral si cestu skrze náš tým ke mne. "Ty si posera! Taková ranka a teče ti krev!? Uuu! Už nemůžeš?" , pustil se do mě jak malej!
"To by stačilo!" vrhla se tam učitelka a odstrčila toho parchanta ode mne. Otřel sem si sliny ,co na mě prskal když mi nadával a vstal jsem. Rukávem jsem si našel krev pod nosem. Popotáhl krev zpět do nosu , ta co vytekla se hned vsákla do rukávy mého dlouhého trička.
Ubožák!

Nastala velká hodinová přestávka. Oběd. Bylo jakési hovězí s bramborem. Ne že by to chutnalo -ale co budu nalhávat, byl to humus! Totální sračky v čemsi! Nelíbí se mi to tu! Chci domů. Kňoural jsem a stěžoval si svému podvědomí. Asi jsem doufal , že mě mé druhé já uklidní. Nic se neozvalo.
Vzal jsem svůj oběd a sedl si na osamocenou židli k jídelnímu stolu , co byl ještě volný. Po chvíli toho nimrání si ke mne sedla ta blondýna.
"Jakej byl tělák? Slyšela jsem že dost brutální co?" usmála se a strčila si kus toho masa s bramborem do pusy.
"Šlo to." Zalhal jsem ji. "A co ty?"
"No , tak znáš to. Ah soráč, ty jsi tu prvně. No , běhaly sme a trénovaly na závody."
"Páni , asi jsi dobrá ,co?"
"Co tě to bere frajere? Nejsem dobrá , jsem nejlepší." A rozesmála se zase.
"Vtipná kaše ti nechybí co?"
"Vtipný coco?" zeptala se.
"Promiň , moje angličtina není moc dobrá."
"Co to meleš, jen jsem ti nerozuměla." Usmála se a znovu strčila kus toho "jídla" do své huby. "A jak se ti tu líbí?"
"No nic moc."
"To jen než si najdeš kámoše. Ale málokomu se to podaří. Už jen z toho důvodu , že tady se s tebou baví jen ti , co se ti chtěj zalíbit."
"Ty se mi chceš zalíbit?" zeptal sem se jí s úsměvem.
Rozesmála se "Ne! Jen znám ten pocit, když přijdeš na tuhle školu a jsi tu první den."
"Ty jsi sem přišla v průběhu roku?"
"Yea! V půlce. Mamku někdo zastřelil právě v patnáctce."
"To mne mrzí."
"Kušuj! Byla to děvka."
"Proč to říkáš? Jako ona fakt - to?"
"Jo , šlapala. Neměla na nájem a jeden zkurvysyn ji sejmul. Co na to? Jedna rodinka mne adoptovala asi dva měsíce na to. Skončila jsem tady."
Nic jsem neřekl , co jsem na to měl říct. "Promiň , ale tohle jídlo mi opravdu nechutná. Asi půjdu."
Usmála se "Zvykni si , jinak tu chcípneš hladem kámo! A jak se vlastně jmenuješ?"
"Riche Aiko."
"Krásné jméno."
"Ty?" zeptal jsem se. Asi na to čekala ,protože nic neříkala.
"Rossellia."
"Nádherné jméno máš ty!"
"Tak nezáviď." Rozesmála se a odnesla prázdný talíř se mnou.
Šli jsme spolu směrem k východu. Já si vzal tašku přes rameno a vydali jsme se k východu z toho ústavu.
"Nechceš jít s námi hrát basket?"
"Jako s kým?"
"Se mnou a s kámoškama" mrkla a ukázala svou dlouhou rukou s prsteny a náramky na basketbalové hřiště obehnaný plotem.
"Rád." Usmál jsem se, to byla na okamžik nejlepší chvilka mého života.
"Ty někam jdeš? Ros?" ozval se mi za zády hluboký hlas. Otočil jsem se a kdo tam asi nestál? Svalnatej blbeček.
"Řekla jsem ti , že je konec! Perverzáku!" štěkala na něj jak na hadr. A on si to nechával líbit , nebo neměl argumenty? Svalovec a neumí se hádat.
Pak ale vystartoval chytl ji pod krkem a přirazil na lampu. Zvedl ji nad zem a ona se snažila zakašlat. Na čele se jí objevili žilky.
"Na co tak čumíš!?" vyjel ne mě. Hlavou mi blesklo , abych ji pomohl. Už ale nebylo třeba , něco jí špitl do ucha , pak ji jen jazykem přejel po pravé tváři. Pustil ji. Rossallie padla na kolena a ztěžka lapala po dechu. "Zasrane!" řvala na něj.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ghita *_* Ghita *_* | Web | 19. července 2012 v 21:44 | Reagovat

Zajmavé,zajmavé,opravdu :)
Jsem ráda,že čtu tvoji povídku dost mě zaujala a navíc od kluka,tedy pokud jsi kluk :D Tak to zní zajmavě...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama