Kapitola 25. ,Život R. Aika

21. července 2012 v 18:36 | Elfel |  Život R. Aika
Kapitola 25.

O hodinu později stále nesněží , tváří ležící na ledovém parapetu za oknem , v pokoji ,kde na noc vypínají topení jsem nemohl za všechno na světě usnout. Stále se mi vraceli vzpomínky z dětství , ze střední , a na Nicka. Fakt někoho má? Míjelo se mi tak sem tam v myšlenkách.
Zabalil jsem se do deky a sedl na parapet. Opřel se o zeď v podlouhlém výřezu ve zdi ,kde bylo vsazeno uzamčené okno a hleděl dolů. Zvláštní ,pomyslel jsem si. Nejsem unavený uprostřed noci po jednom z nejtěžších dnů, nejsem deprimovaný ,ať myslím na cokoli , co asi přijde zítra? Vlastně dnes?
Pět hodin pryč , já stále nespím ,už mi ale padají víčka. Teď jsou opravdu těžká , asi za ně visí slon ,nebo nevím.

Sedm hodin. Do nohou mne kope trenér.
"Co si myslíš ty smrade!? Že budeš ležet do dvanácti jako u maminky doma!? Oblíknout a běhat. Dělej povídám!" něco si zabrblal a vyšel na chodbu.
Od parapetu mne zledověla zadnice. Doslova. Ani jsem ji necítil. Prohl jsem se v zádech, až mi tam hezky zakřupalo , to samé za krkem. Hodil jsem na sebe nějaké hadry, na což jsem rychle chvátal za trenérem.
S tréninkem , velmi podobný tomu včerejšímu , jsme skončili ve dvanáct , akorát na oběd. Opět se mi podlamovaly nohy únavou , vyčerpáním ,či nedostatečnému prokrvování. Z kloubů na pěsti se mi linuly potůčky krve , kolena prodřená , totéž i lokty. Záda rozbolavělá a kyčle? O těch nemluvím!
Po obědě na mne čekalo v pokoji téměř úplně milé překvapení. Návštěva.
Byl to opět ten voňavý chlapík. Když jsem vešel , povídal si s Tirem ,ten už byl ale stejně na odchodu. Jen mi zamával a zmizel.
"Ahoj." Pozdravil mě milým úsměvem. Hodil mi igelitový sáček s ledem.
"A-Ahoj." Ruce po něm čaply a samy od sebe si ho dali na své chudé klouby.
"Jak se máš?" začal rozptylovat atmosféru lacinými větami.
"Tak celkem to jde. A ty?"
"Já se mám přímo skvěle." Znovu se usmál. Seděl opět na té židli. Já si sedl proti němu na postel ,jako vždycky.
Bylo to zvláštní ,každá chvilka s ním vydala za stovky s Nickem. Jeho přítomnost mi chyběla , moc, ale když u mne byl tenhle , zapomínal jsem na všechny starosti okolo. Ani jsem nevnímal co povídá, jen sem ho tak tupě okukoval a přikyvoval.
Vykoukl jsem z okna. Venku před domem stála velká bílá limuzína s černými pruhy.
"Ta je vaše?" zeptal jsem se.
"Jo. Ale bude celá bílá."
"Hm." Obdivoval jsem ji. Byla v celku dost dlouhá. Jako autobus. "Kolik taková parádička stojí."
On se jen tak zasmál "Ani se neptej."
"A jak dlouho tu už čekáš."
"No už déle. Zanedlouho mi vyprší návštěvní doba, tak budu muset jít." Na to zaklepala na dveře opice našeho tlusťocha. Pokynutím hlavy naznačil ,aby vypadl. Opět se rozloučil mrknutím oka, co mne omráčilo. Za ním se linula ta přeskvostná vůně. Nakrčil jsem bradu. Opravdu se mi chtělo brečet? Ne , to zase ne, ale bylo mi smutno. Vyhlížel jsem ho z okna. Nemohl jsem ale roztáhnout záclony, to bylo taky proti předpisům.
Když už i jeho auto zmizelo v zatáčce, dostal jsem nápad. Co se našeho šéfa zeptat na pravdu? Asi mne zmlátí proutkem ,ale stojí to za to!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hikari - san Hikari - san | Web | 21. července 2012 v 22:34 | Reagovat

juch, konečně, ani nevíš jaký mam muka když musím čekat na díly :D naštěstí se vždycky dočkám brzo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama