Kapitola 23. ,Život R. Aika

20. července 2012 v 14:32 | Elfel |  Život R. Aika
Kapitola 23.

Po hodině a půl praní jsme byli hotovi. Roce zrudlé ,sedřená kůže i silné pálení značili o naprosté vytíženosti našich dlaní.
Zbytek dne se strávil vyleháváním na nepovlečených , drsných matracích , kde jsme hráli stolní hry. V obvyklém čase sem pak chmátl po klice od okna a poslouchal písničky v rozhlase. Bylo krásné počasí , auta nejezdili , avšak hlavně … ten klid. Bože ten byl skvělý!
Už ani nevím kolikrát jsem prohrál , co vím jistě , že jsem vyhrál jen třikrát ze všech her. I přesto mě to bavilo.
Zhruba v šest už jsem byl unavený , chtělo se mi spát tak moc , že už mi chyběla i nálada na jakékoli věty na dobrou noc. Přehodil sem přes sebe deku. Tiro přešel k oknu a zavřel ho.
"Děkuju." Vylezlo mi z úst.
"Není zač, dobrou."
"Dobrou.." na ulicích svítily lampy, byla už pár minut tma. Hvězdy nesvítily. Krásný léčivý klid mi dělal ukolébavku. Už vím co je lepší více jak prášky na spaní , ..tohle!
Co mi ale dráždilo záda byla hrubá matrace s nepovlečenou peřinou a polštářem. Nestihlo to uschnout.
"Můžu k tobě?" zeptal se mne Tiro , zrovinka ve chvíli , když jsem zabíral.
"Co?" tak poloudiveně a polounaveně vyjekly mé hlasivky.
"No , má peřina je stále mokrá." On si pral i peřinu ,protože krev prosákla i potahem.
"Hm." Odsunul jsme se na jednu ze dvou sešoupnutých postelí , opustil polovinu své peřiny a znovu se dal do odcházení ke svému odpočinku.
Být osamělý pro mne nebyla novinka , být nechtěný taky ne , ale být milovaný po pár dnech se mi nestalo ještě nikdy. Zaťal jsem prsty u nohou , když se jeho teplé ruce přibližovaly po mé pokožce od zad k hrudi. Na místo vzdechu mi jazyk stiskly zuby. Neuvěřitelné , příjemné , neočekávané , .. tohle všechno by vystihlo tento okamžik.
Zvláštní kombinace lháře , podvodníka s milujícím , naivním člověkem už při zamyšlení nejde dohromady. I přesto jsem nic nenamítal a nechával si líbit jeho laskání ve vlasech i přejíždění prstů po nejcitlivějších bodech kolem pánví a spodní části hrudi.
Na nic vážnějšího jak na špičkovém orální sex nedošlo. Jazykem mi přejel od brady až po spodní část těla. Luxusní chvilinka pro kluka , co se zabouchl do tří kluků. Co teď ?
Strašně se mi chtělo spát , hlavně při pomyšlení na zítřek. Jak moc tvrdý asi budou ty tréninky?

Další den brzo ráno , bylo tak kolem sedmé hodiny , ke mne vtrhl cápek. Asi metr devadesát vysoký , široká ramena, mohutná rozvalená postava (do šířky). Na první pohled nepříjemném chlap s párátkem v zubech - dva špičáky byly zlaté a jeden tesák , ostatní měl snad pravé. Obličej zohavovala rozlehlá jizva od popálenin , na jedno oko neviděl. Bylo i jasně vidět , že měl nesčetněkrát zlomený nos. Už stál prostě nakřivo , pohupoval se a nebyl řádně ukotven k lebce.
"Začneme!" vytáhl mne z postele.
"Teď?" zakručelo mi v břiše při rychlém pochodu do levého křídla domu. Obrovský sál , velmi připomínající tělocvičnu ala vyklizený obývák teď tvořil můj život.
"Tady se začne makat! Jak se jmenuješ?" začal křičet jak na vojně.
"Rich Aiko."
"Fajn! Mne se bude říkat pane! Nijak jinak , jen pane! Rozumíme?!" do proslovu se kolem mne procházel a prohlížel si mne odshora dolu.
"Ano!...Pane!"
"Fajn! Na úvod padesát kliků , sto dřepů s výskokem a sto sklapovaček! Ale neflákám to!" Můj údiv z jeho přístupu ho nejspíš nevyvedl z míry. Už jsem měl i obrázek. Arogantní , sobecký , nafoukaný pablb! Mé tělo bylo úplně vyčerpané v polovině. Děkoval sem bohu za to ,že nemá bambusový proutek. Děkuju!
Upocené mrtvé tělo padlo na zem.
"Dělej nebo to budeš dělat znova!" vyhrožoval.
"Nemůžu…"
"Dělej! Budu počítat….jedna!"
"Už nemůžu."
"Dvě…"
"Už nemůžu!" snažil jsem se zvednout , nějak se mi to povedlo , ale jen na kolena.
"Tři! Štěstí zbytého psa!" začal mne přirovnávat k mnoha jiným věcem , o kterých bych se raději nezmiňoval.

Teď už jsem zase stál před zdí , o níž byla opřená žíněnka. Prachobyčejná , stará žíněnka. V celku tvrdá , ale méně než můj trenér.
"Bouchej!"
"Do toho?"
"Ne! Do země! Jistě že do toho! Dělej!" křičel jak na malé rozmazlené dítě.
Začal sem do toho mlátit vší silou. Už po minutě se mi strhala kůže z kloubů prstů , kapala krev , co později stékala po žíněnce na chladné parkety místnosti.
"Změň útok!"
Tak sem začal mlátit dlaní. Po chvilce mne pálily jako čert! Ale děj se opakovat podobně jako u kloubů , jen o něco déle.
"Změň!"
Následovaly kopy. Tvrdé rychlé kopy skrze boty. To už bolelo o dost méně , za to trvaly o dost déle. Mozek zaznamenal ukrutné křupnutí v palci u nohy.
"Au!" vyjekl sem.
"Tady není místo pro bolest!" začal opět svým pronikavým tónem.
Zaťal jsem zuby a kopal teda jen druhou nohou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hikari - san Hikari - san | Web | 20. července 2012 v 17:30 | Reagovat

ach *-* uplně jsem tu scénu v posteli viděla *-* luxus

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama