Kapitola 20. ,Život R. Aika

19. července 2012 v 10:31 | Elfel |  Život R. Aika
Kapitola 20.

"Beru." Už si ani nevzpomínám , zda ze mne mluvila opilost po touze volnosti, domově a lásce , nebo touha po dobrodružství a penězích.
I o dvě hodinky později , v půl osmé ,jsem nad tím stále přemýšlel v našem pokoji. Asi jsem udělal hloupost! Ruka mi přejela po tváři. Ozvalo se ťukání na dveře. První klient.. jestli se tomu dalo tak říkat. Tiro už byl taky pryč , nejspíš ho taky volala práce. Ale co.. ať to mám za sebou.
Tenhle byl opravdu ale opravdu rychle. Nedošli jsme ani k vsunu a už byl snad po patnáctém olíznutí. Chudák jeden! Nebyl zrovna k světu , vyzáblé tělo s černým kabátem , krátké blond vlasy a náušnicí na pravém uchu. Veliký taky moc nebyl ,dokonce byl menší než já. Do ruky mi dal sto dolarů. Trošku málo , i přesto do mé sbírky to stačilo. Nalíznutým prstem a do půl těla svlečený jsem začal přepočítávat všechny svoje prachy. Že jich docela bylo. Zhruba devět set dolarů. Což bylo celkem dost. Na tváři se mi objevil skromný úsměv. Další chlap přišel snad za tři hodiny. Tiro ale nikde.
S tímhle už to bylo delší. Poloh jsem vystřídali snad třicet , avšak u žádné jsme nezůstali déle jak dvě nebo tři minuty -to asi přeháním ,ale je to jako by přirovnání. Nakonec to vyvrcholilo fackami , když jsem na jeho svalnatém těle musel klečet, zatímco on ležel na mojí posteli! Alespoň použil prezervativ. Jediné utěšení? No postel byla suchá a já spokojen s přírůstkem dvou seti dolarů. Plus drobné , ty dávám stranou. Vždycky.
Nyní přišel Tiro , plné ruce peněz a na tváři docela spokojený úsměv.
"Páni! Kde jsi to nahrabal?" žasl jsem.
"Devět jich bylo , každý po stovce a bylo." Položil papíry na postel , třídil na drobné či stovky , jako všichni tady.
"Ah , devět! Proto jsi byl pryč tak dlouho?" asi se mi zvedl žaludek , nebo se mi právě stěhoval do krku , na trvalo.
Ozvalo se ťukání na dveře. To bylo zase pro mě. Vzal jsem ho na záchody. Byly čisté , což ani ve školách nebývá, natož pak u tohohle ústavu bych to tak čekal. Párkrát se mnou praštil o zeď. Co mne ale rozesmálo byla věta "Máš snad slepenou prdel? Máš tam vůbec díru?" , to mne dostalo. Asi byl opravdové nemehlo , mohlo mu být tak třicet , třicet pět , víc ne. Po od oka počítaných dvou minut se mu to povedlo. Měl tak průměrný penis, což bylo dobře , moje zadnice se ještě nedokázala zotavit po té jezdě limuzínou. Při každém styku se mi spustila krev , nebo strhl celý stru. To fakt bolelo , co bylo horší , pálilo! Skončilo to orálním sexem , jak to snad nemusím rozvádět , nebo jo? Jeho největší slabina byla špička , párkrát přejet a byl. Co víc dodat. Další tři stovky v kapse. Panečku!
Celý zbytek dne jsem měl téměř volný.
Byli jsme na pokoji s Tirem sami. Po půl hodině debatování o našich dnešních klientech jsem se rozhodl zajít k tlouštíkovi pro žádost alespoň o nějakou stolní hru. Bylo celkem brzo a gorily si nejspíš odskočili. Šel jsem teda sám. Datum zrovinka sedělo.
Když jsem vešel do pokoje tlouštíka , samozřejmě po zaklepání , byl naprosto v šoku!
"Kde jsou stráže!?" začal ječet.
"Jeden si zašel na záchod, zbytek nevím."
"Tupci! Za co je platím!? Jak jsi zjistil cestu! Má se to měnit sakra!" Tak proto! Proto ty čísla někdy neseděly! Už mi to začíná docházet. "Předpokládám ,že jsi teda zjistil princip chodeb." Nasraně se usmál. "Co tam bylo za kombinaci?" zeptal se klidně.
"1-2-2-1-5-2" nemělo cenu lhát ,když kombinace stejně zná.
"Tak ti asi došlo ,co je to za datum , viď?" přišel ke mně blíž.
"Netuším ,ale hádám ,že vaše datum narození?" můj hlas zněl celkem jistě. Nevěděl jsem, jestli to bylo dobře nebo špatně ,každopádně mne pochválil za výjimečnou pozornost.
"Co bys rád? Hm?" zeptal se.
"No na pokoji se nudíme ,nebyla by třeba ..-no.. nějaká stolní hra? Nebo tak něco?" teď mi to bylo pro změnu dost blbé.
Hlasitě se rozesmál. "To víš že jo." Podal mi krabici se čtverečkovanými papíry , tužkami, dodal, že je to na piškvorky. Pak mi podal další krabici s nápisem Šachy a dáma. Crisscross a dva bloky z křížovkami i sudoku.
"Děkuju!" rozzářil se mi na obličeji úsměv od ucha k uchu.
"Není zač." pohladil mne a otevřel mi dveře. "Cestu na zpět snad poznáš a nikde ani muk!" mrkl na mne okem.

"Tak jsem tu! -…Panebože!" zařval jsem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hikari - san Hikari - san | Web | 19. července 2012 v 19:49 | Reagovat

skoro nic tady nejde, internet je uplně podělanej, ale tahle povídka a tenhle blog se načte vždycky !! :))  a to nepřeháním, nemůžu ani obíhat jiný blogy.. :D je to protě čím dál zajímavější :) dál dál!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama