Kapitola 18. ,Život R. Aika

19. července 2012 v 10:30 | Elfel |  Život R. Aika
Kapitola 18.

Celé to trvalo pár vteřin , ale mne to připadalo jako hodiny nejkvalitnějších polibků. Když odloučil své vlhké rty od mých , ještě jsem po nich chmátl svými.
"Dobrou." Řekl a odešel do postele.
"Em -.., dobrou." Odvětil jsem zaskočeně.
Asi dvě hodiny jsem civěl na jeho záda , kterými na mne byl otočený , aby mu blesky nesvítili do očí. Bylo to zvláštní. Nejprve jsem si nemohl odpustit fakt, že musím podvádět Nicka a líbal jsem se s jeho žákem , ale potom jsem byl šťastný za těch pár vteřin , co mi byl ochoten věnovat. Ukazovák s prostředníkem mi přejeli po rtech , na což jsem pomocí horních předních zubů dolní ret skousl. Zavřel oči a promítal si celou tu scénu vášnivého líbání. Najednou se mému mozku začalo zdát , že by nebylo na škodu usnout. Opravdu nebylo.
Ráno mne probudila jedna gorila. Třásla se mnou jak opice s větví , když chce nějaký plod setřást na zem ,aby si ho mohla sežrat. "Vstávej!" jeho hlas se chvěl , když se snažil křičet ,ale zároveň se držel hlasem "při zemi" , aby nevzbudil jiné lidi na křídle domu.
Vstal sem , bylo asi pět hodin ráno. Už jen pršelo , žádné blesky , ani silné bití do oken , jen pršelo. Ze sněhu se na ulici stala břečka. Oblékl jsem se a následoval ho.
Počítal jsem chodby , bohužel nedopatřením nahlas , jelikož jsem ještě skoro spal. Gorila se zastavila.
"Cekneš to někomu a zastřelíme tě!" otočil se na mne jedním zeleným okem , pod nímž měl kruhy , silné fialové kruhy.
Ukázal jsem na něj pěst , zdvihl prostředník a ukazovák , k tomu jsem je roztáhl do Véčka a zívl.
"Hm." To bylo jediné co pak dodal. Pokračovali jsme v cestě , až jsme dorazili do obýváku , kde seděl tlusťoušek na jeho velké bílé pohovce.
"Můžete jít." Ukázal na gorily , pak na dveře.
"Ptal jsi se mne , co bych za to chtěl ,že?" zeptal se mne, potom co klaply dveře.
"Ah , jo." Nevěděl jsem , co pořádně myslí ,ale měl jsem v hlavě takové obrazy včerejška.
"Pojď ke mne." Při mé líné náměsíčné chůzi si rozepl poklopec. "Otevři pusinku na tatínka."
Dál už si to domyslíte sami. Seděl tam v hnusném zeleném županu s červenými riflemi. Vzal mi jednu ruku a položil si ji na jeho chlupaté stehno s plandajícími špeky. Brr!
Když vše skončilo , otřel mi pusu palcem. "Můžeš jít."
Když mne gorila odvedla na pokoj , to samé udělal s Tirem. Litoval jsem ho. Ale nebylo to zas tak hrozné. Určitě to mohlo být mnohem , mnohem horší! Odešli. Cvakly dveře. Lehl jsem si , ruce založil pod hlavu a přemýšlel , kolik jich dneska bude. Po chvilince někdo zaklepal na dveře. Šel jsem otevřít.
"Dobré ranko." Usmíval se na mě ten chlapík se skvělým šampónem. Kouzelný úsměv mě donutil ho pozvat dál. Svlékl se promáčenou bundu , mokrou černou kšiltovku a tašku kterou nesl znovu položil na stůl. Nabídl jsem mu židli , já si ale sedl na postel proti němu.
"Jak se máme?" zeptal se.
"Jde to." Bylo to hrozné , ale říkat to někomu ,kdo je kamarádem toho špekouna se mi opravdu nechtělo.
"Je to horší že? Ale za pár týdnů to bude lepší." Mrkl na mne pravým modro-hnědým očkem.
"Em .. , asi jo." Nevěděl jsem co má na mysli.
"Něco jsem ti přinesl." Ukázal tašku se třemi rohlíky a dvěma jogurty.
"Děkuju!" rozzářil jsem se a pustil se do prvních soust. Usmál se ,když mne viděl cpán si rohlík namočený v jogurtu do úst. "Tak ti chutná , to sem rád." Řekl po chvilce roztomilého úsměvu , kdy se mu dělali jemné vrásky vedle koutků úst.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama