Kapitola 16. ,Život R. Aika

17. července 2012 v 12:34 | Elfel |  Život R. Aika
Kapitola 16.

"Nevím , prostě - prostě mě to napadlo." Šibalsky se usmál.
"Už to nedělej!" okřikl jsem ho , zkrabatil obočí a odtáhl si židli zpátky ke stolku.

"Na co myslíš?" zeptal se asi po osmi minutách , co jsem civěl ven z okna.
"Co je ti do toho."
"Můžu hádat?"
"Zkusit to můžeš."
"Nick." Jednorázová věta se sebejistým zakončením vyšla z jeho ukecané huby.
Nic sem na to neřekl. Nebyl důvod lhát , ani něco předstírat. Konec konců , mlčení je souhlas.
Zasmál se. "Ty to nevzdáš. Tady nás nikdo nenajde!"
"A s tímhle přístupem se taky nikam nedostaneme!" začali jsme na sebe řvát.
"Máš pravdu , nikam se nedostanem. Ale kam se tak můžeme dostat!?" začal znovu.
"Ty seš ztracenej. Ubohý ukecaný chlapeček. Prober se! Máš tu svý kámoše. Já na rozdíl od vás-." Zmlkl jsem , tlouštík vstupuje na scénu.
"Co se to tu děje? Chlapci?"
"Ále-." Začal Tiro.
"Normální hádka , kvůli blbostem."
"Dobrá , inu , zítra máte vcelku dost práce. Koukal jsem na vaše plánky. Zítra , a další dva dny, tedy sobotu a neděli. Na druhou stranu jsem vám sehnal velmi dobré i v celku slušné klienty , k tomu další dva dny volna. Uvědomte si , že ten luxus tu nikdo nemá." Usmál se , schoval ty rozvrhy - dva bezcenné kusy papíru- do kapsy.
"Co za to?" zeptal jsem se.
"Tohle berte jako gesto dobré vůle , ale když jsi to tak hezky načal-."Zamyslil se. "Stavte se u mne zítra brzo ráno. No , pošlu pro vás." Zamával a zase zmizel.

Sedl jsem si na postel jak zmidlenej pes se staženým ohonem. Dlaně mi projeli od obličeje až po krk. Na můj hluboký hlasitý výdech navazoval také hlasitý vzdech , jenž zaplnil celý prostor prazvláštním zvukem.
Tiro chtěl něco říct , na místo hlásek ale vyšlo ticho , na což si odkašlal.
"Co si chtěl?"
"Nic." Pronesl krátce a chladě.
"Zeptám se naposledy. Co si chtěl?"
"Klape vám to ,co?"
"Co?" nebyl jsem si jistý , jestli rozumím otázce , nebo jestli jí nechci rozumět.
"Vztah mezi tebou a Nickem." Podíval se na mě.
"Myslím že jo. Proč se na nás tolik ptáš? Vadí ti něco?"
"Ne." Převrátil pohled zase na strop.
"Fajn." Co má v plánu? Proč tak vyzvídá? Nemohl jsem nikde najít odpověď. Až když jsem si lehl , poslouchal vítr olizující mokrá okna od vloček, mne něco napadlo. Má jiného. Nebo snad jinou? Z úst jsem omylem vypustil sarkastickou poznámku "Skvělý!"
"Co je skvělé?" chytil se jak ryba na žížalu Tiro.
"Má někoho jiného?"
"Em,.." znovu si odkašlal.
"Má!?" začal jsem pomalinku ,ale určitě pěnit.
"Nevím."
"Tak má nebo ne!?" prolomila doposud tlumený chraplavý hlas věta s důrazem tak velkým , že by dokázala probourat zeď.
"Jo." Zavřel oči , nejspíš se nad něčím zamyslel. U oka se mi zjevila slza. Ale slza plná hořkosti , tvrdosti ,… duševní špíny. Vlasy mi přepadly zpoza ucha do obličeje. Neměl jsem ani náladu , nebo snad sílu (?) si je zastrkávat zpět. Měl jsem chuť skočit z paneláku, utopit se ve dřezu , klidně se špinavou vodou , vběhnout do ohně, odkud bych se nevrátil , cokoli , co by mě bolelo a odvedlo pryč z tohohle hnusného místa! A já kreton sem šel místo něj. Popotáhl jsem , otřel si obličej. Otevřel jsem okno , aby se nálada provětrala. V rozhlase hrála písnička Over and Over od TDG (Three Days Grace) , zrovna ta fráze ´Everytime i fell i do I fell dead. ……You make me fall for you ,... .´ . Pořádná nakopávka do prdele , když to tak řeknu. Zaťal jsem nehty do svého čela , odkud steklo pár proužků čerstvé krve. Přes nos, na rty i na jazyk. Můj mozek si vychutnával ten pocit bolesti , kterého poslední dobou přebývalo a potřeboval ´odpustit žilou´.
Tiro se na mě podíval "Je ti něco?" takovým až posměšným hlasem. Mé těl ose rozhodlo prostě vstát , dojít k němu a dát mu pěstí. Naštěstí jsem své tělo zastavil po napřáhnutí pěsti. "Co děláš!?" zařval.
"Ještě nic." Koukal jsem na něj vytřeštěnýma očima skrze pramínky vlasů. Proklepal jsem si zaťatou pěst , dokavaď se úplně neuvolnila. Pak se vrátila do původní polohy , ke stehnu.
Padnout na kolena? Prosit se ho o pomoc? Jeho? Nikdy! Hajzl! Chtít ho zabít bylo to první , co veškeré mé pudy chtěly. Nechápu , jak se daly potlačit jedinou myšlenkou ´Lže. Je to lež!´.
Vrátil jsem se na postel a přemýšlel , až jsem u toho usnul.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hikari - san Hikari - san | Web | 18. července 2012 v 11:08 | Reagovat

áách já miluju three days grace!!! Jo, tahle písnička se k týhle povídce hodí celkově.. jdu si jí pustit a přitom znovu číst :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama