Kapitola 13. ,Život R. Aika

13. července 2012 v 8:41 | Elfel |  Život R. Aika

Kapitola 13.

Vycházeli jsme po dlouhých točených schodech , když jsem přestal rozjímat nad tím , jak na to nikdo nemohl přijít , když jsou z té školy? Pokud je to pravda , co si myslím , museli ho přece nějak poznat a zatknout. Opička otevřela dveře.
"Zavři za ním." Pravil klidným hlasem tlustý chlap. Rozepínal si knoflíky za koncích rukávů. "Myslel jsem si , že budeme kamarádi." Dodal.
"Co jsem provedl?" zeptal jsem se. Chlap zmáčkl tlačítko na velikém naleštěném bukovém stole. "Přiveďte ho." Řekl do mikrofonu připomínající lampičku.
Do dveří vrazil zmlácený řidič auta. Z úst , z nosu i od koutku oka mu tekl tenký proud krve.
"Dneska jste volali s jedním kriminalistou , že? Myslím Nicka."
Podíval jsem se na toho muže a přikývl. "A řekli jste mu , kde jsme a v kolik jedeme pryč." Opět jsem přikývl. Muž ke mne přistoupil. Napřáhl pěst , já na to zaťal zuby. "Tak snadné to nebude. Odveďte ho." Ukázal prstem na řidiče. Šel si pro jaký si klacek , nebo tak něco , pak se ke mně vrátil. Sečkal , než klapnou dveře. Zapl hudbu ovladačem, aby nikdo nic neslyšel.
Napřáhl se , první švih dopadl za koleno. Sakra to štípalo , z nohy mi začala téct trocha krve. Tu věc jsem hned poznal. Bambusový proutek , přejetý něčím - nevím čím , ale mělo to třísky. Ty zůstaly buď v noze , což jsem poznal při jakémkoli pohybu s nohou , nebo zůstaly na proutku.
"Nasral jsi mě!" pokračoval , doplnil to druhou ranou přes ruku. Zaťal sem zuby , křečovitě zavřel oči a snažil se udržet slzu. Bambusový proutek je opravdu pružný , ten se nezlomí. Následovala třetí rána na stehno , čtvrtá do zad , pátá přes rameno , šestá přes trup , sedmá přes záda , osmá přes záda , devátá přes lýtko. Neudržel jsem se na nohou. Každý rána krvácela , štípala , nutila mne plakat bolestí , nutila mne si zapamatovat chybu. Nutila mne zapomenout na krásu venku , na Nicka. Další rána nepřišla.
"Jsme si kvit." Řekl , otřel proutek , jenž uložil do skříňky , tu zamkl. "Smíš odejít. A netrop hlouposti , dveře si zavřu. Dobrou noc."
Odešel jsem do chodby , prošel kolem dvou goril s červenýma očima , cestoval se třetí skrze chodby a co bylo divné. Datum i po převrácení číslic nesedělo! To mne ale moc nezajímalo , důležité bylo , že znám cestu ven.
Došli jsme k mému pokoji , dovnitř mne ale nepustili. "Proč tam nemůžu!?" zakřičel jsem.
"Sedni si támhle." Ukázal jeden neznámý chlap na černou dřevěnou židli. K večeři jsem dostal dva suché rohlíky s kmínem. Nenávidím kmín! Avšak spoléhat na druhý chod by byla obrovská chyba , takže jsem to snědl i přes chuťové nedostatky.
Už už jsem usínal na židli , bylo deset pryč , když mne konečně pustili dovnitř. Někdo vyšel z pokoje a odešel s tím chlápkem. Neměl jsem ani chuť otvírat oči ,ani chuť vědět kdo to je. Když jsem vešel , plánoval cestu do postele , slyšel jsem vzadu v rohu pláč Tira. Opět bez oblečení , okolo jeho zadku byla opět krev. Dřepl jsem k němu. " Chceš o tom mluvit?" zeptal jsem se. Ale zavrtěl hlavou , což jsem taky tušil. Má ochotná , někdy příliš hodná osobnost si k němu sedla. Mé oči se dívali na tu loužičku krve. "Chceš něco říct Tiro?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama