Kapitola 11. ,Život R. Aika

13. července 2012 v 8:39 | Elfel |  Život R. Aika
Kapitola 11.

V obličeji jsem zbledl. Bylo tam celkem dost lidí , všechno samí chlapi. Ten děda se na mne podíval a řekl "Klaním se!" usmál se a stěží zase navazoval konverzace na kostelní ticho. Asi jsem mu měl poděkovat. Co na to teď. Sedl jsem si na skříňku v rohu a podíval na jednu úplnou trosku do zrcadla. Troska , to bylo slabé slovo , jak bych se nazval líp..mm...už vím. Byl jsem jako osm set let starý vrak pod vodou , posetý hnusnými korály. Pěkně zrezlý vrak teda. Ruina by mi taky seděla! Jediná myšlenka , která zaháněla hrůzu v zrcadle byla potěšení , že za pár hodin uvidím Nicka , obejmu ho a půjdeme domů.
Bylo sedm. Chlapi se rozcházeli ven z pokoje. Jeden z posledních chlapíků , mohlo mu být tak dvacet dva , možná trochu víc , ale nevypadal starší než Nick , mne nečekaně přátelsky i jemně oslovil. "Zanedlouho se uvidíme." Mrkl a vypadl z pokoje.
Když byli už všichni pryč, tedy až na mne Tira a staříka , pak stařík promluvil. "Změna plánu , odjíždíme v osm." V tu chvíli se veškerá má představa o našem setkání zcela rozplynula. Padl na kolena a prosil boha , aby zakročil ! Tohle není fér! Nadával jsem v duchu , co jsem komu udělal , i tomu tlustému jelitu!
"Stalo se ti něco?" zeptal se posměšně. Ale já se nenechal vyprovokovat , vztekle sem hodil hlavou , slzy co mi tekly z očí jako nezastavitelný proud lávy z právě vybuchlé sopky jsem skryl za svůj delší závoj z vlasů. Nakrčil jsem nos , utřel si rukávem slzy a řekl "Ne!"
"Tak v osm moje zlatíčka." A zamkl nás na pokoji. Hned jsem zkoušel otevřít jakákoli okna , ale zrovna tahle byla z neprůstřelného skla zabudované do zdi. K tomu bylo pojištění -zvenčí byly mříže. Kurva! Kurva! Opakoval jsem si v duchu. Bouchl jsem pěstí do jednoho z těch skel. Nic , znovu ,ale zase nic. Zařval jsem a flákl vší silou , ale bez odezvy. Plexisklo se jen trošku zachvělo.

Bylo už osm , já ,rozbrečená ruina , vyhlížel naivně Nickovo auto. Proboha , já byl tak senilní a myslil , že opravdu přijede! Nikde nic… tuhé prázdno. Opět jsme jeli limuzínou , černou s plně prosvitnými okny.
"Mám bezvadný plán pro vás dva , protože sem si vás oblíbil."
Já jen pobaveně frknul.
"Uděláme si smlouvu na tři roky. Když budete dobří , zkrátím vám to. Vysvětlím vám celý princip , jak to u nás chodí."
"Jsem jedno velké ucho." Dodal jsem ironicky.
"Tak to je dobře , ale teď opravdu poslouchej! U nás si můžete vydělávat prachy. Dížka ze služeb jsou jenom vaše. Můžete šít a prodávat kostýmky , můžete psát a vydávat knihy , ovšem když si to zkontrolujeme. Nemůžeme dovolit, aby se cokoli od nás dostalo ven."
"Co z toho máte vy?" zeptal sem se po chvilce.
"Když s vámi chce někdo cokoli dělat. Zaplatí mě. Vám dá jen dížko , a to není povinné. Ale při snaze určitě utáhne opasek a něco nasolí." Usmál se. "Já po vás nic vyžadovat nebudu, teda většinou." Znovu se usmál a i bodyguardi se dali do smíchu. "Ale to co si získáte v mimovolných pracích je jen vaše. Veškeré prachy vám zůstanou ,až naše dohoda skončí.
"Fajn. A mám si šetřit na psychiatry?" dodal jsem opět s cílem pobavit. Uspěl jsem. Většina lidí , včetně buřtíka vyprskli smíchy. S helikoptérou to trošku zamávalo , asi se zasmál i pilot.
"Když si vás bude chtít někdo koupit , může. Pokud!" zdůraznil zvýšením hlasu. "Pokud to nebude domluvené. Naše dohoda na tři roky, i kdyby si vás koupil někdo po týdnu ,což pochybuju , bude platit ne pro mě , ale pro kupce. Takže tresty bude určovat on. Je to jasné?"
"Ano." Řekli jsme jednohlasně.
"Jsem fakt rád." Vyndal si z kapsy hamburger a sousto po soustu převaloval ve svým hangáru pro šrot. Asi už jsem věděl , proč Nick nenávidí burgery. Děkoval jsem bohy, že jsem to viděl jen z boku.
Bylo devět. Podíval jsem se z okna. To okolí! Bylo mi to strašně povědomé! Myslel jsem ,že jsem i viděl Nicka rychle nastupovat do jeho rudo černé oktávky. Určitě! Byl to on! Tuhle limuzínu nemohl přehlédnout , ale zapomněl jsem. Naposledy mu Tiro řekl o bílé. Sakra. Po levé straně mi stékala slza. Zastavili jsme kdesi v Getchtownu. Věděl jsem , že je to to město. Od doby, co jsem viděl Nicka jsme nevyjeli z té hnusné silnice , ani z tohohle prošlého města.
Sakra! Kolikátá je tohle ulice!? Vedle byla naše veliká knihovna. Proboha! Je to hned vedle střední kam sem chodil! Panebože! Bylo mi na zvracení. A my bydleli jen o pár rohů dál. Panebože!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Any :) Any :) | Web | 13. července 2012 v 8:43 | Reagovat

Pěkné :))

2 Hikari - san Hikari - san | Web | 18. července 2012 v 11:02 | Reagovat

chjo, to je tak smutný a krásný... :'-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama