Kapitola 1. ,Lov na stín

23. července 2012 v 11:55 | Elfel |  Lov na stín
Tak a je tu první díl pokračování Plánu C :) Snad se vám bude líbit ;)



Londýn, Vysoká umělecká škola, čas 21:15

Širokými chodbami školy se rozléhají rychlé kroky mladé dívky. Nechává za sebou cestičku z kapek krve, jenž jí tečou z podbřišku po stehnech, lýtkách, po botách až na zem. Opírá se o skříňku, která pod její tíhou zavrže. Splašeně se rozhlíží kolem sebe. Její rychlý tep společně s potem, vůní krve a jejího parfému je jako neodolatelná droga. Originální, jedinečná. Rychle oddychuje a dává se znovu do běhu chodbami. Téměř každých osm vteřin se ohlíží, jako by ji něco pronásledovalo.
Naráží na dveře od záchodů. Vstupuje na záchodky a zavírá za sebou dveře. Svírá kliku, až jí zbělaly klouby. Před dveře postaví velkou modročervenou skříňku s toaletními papíry a různými desinfekčními prostředky.
Do dveří někdo mlátí, div neprasknou. Ozývá se rána, další, znovu a zase! Nakonec vše ustane. Dívka se schoulila u topení za rohem, drží si ústa, aby nevykřikla, ale v tu ránu s dveře rozlétnou, skříňka se rozpůlí ve vzduchu. Těžká dřevěná skříňka s ocelovými rohy- to musela být ohromná síla!
Dívka zakřičela co mohla, couvala po zemi, plazila se a stále křičela, pištěla, vřískala…, ale nikdo nepřišel.
Její krev se rozlétla do všech stran…

Londýn, Vysoká škola, další den, čas 08:30

Ve škole akorát zvoní na první hodinu, ale místo žáků je ve škole policie.
"Co se tu stalo?", ozývaly se dětské hlasy všude kolem červenobílého igelitového proužky, nataženém kolem druhého pavilonu. "Tak co se tu stalo?"
"Udělejte místo, prosím, uhněte!", volal nemocniční personál, vezoucí nosítka, na nichž ležela nějaká osoba v černém pytli. "Uhněte!"
Lin vešla hlavním vchodem, neskrývala údiv. Následovaly ji její kamarádky- Niki, Cris, Abigail.
Linin zrak upoutal černý pytel. Věděla, kdo to je. Její pach bylo opravdu nemožné zakrýt. "Iveta.", pronesla stroze.
"Cože?", vytřeštila oči Abi.
"To je Iveta, poznám její parfém."
"Co myslíte, že se jí stalo?", zeptala se Niki.
"To nevím, ale cítíte to taky?", Lina pozvedla bradu a zhluboka dýchala nosem.
"Smrdí to tu po mycích prostředcích."
"Ne, to nemyslím…"
Abigail se napřímila. "Třetí?"
"Nemyslím si, že by někdo tenkrát utekl, když to nedala ani Evelin. Spíš někdo od Veleny.", Linin hlas byl naprosto vážný a její purpurové oči se stáhly opět do tmavě černých v úzkých linkách.
"Já nic necítím!", stěžovala si Cris.
"Když se denně hrabeš ve své parfumérii, tak se nediv! Nic jiného pak neznáš!"
Do školy vstoupila hubená žena, tak sto sedmdesát pět centimetrů, černé kadeře po ramena s blond melírky. Jedna drobná safírová náušnice na levém uchu, na druhém však zlatá s rubínem uprostřed. Voněla skořicí a řebíčkem. "Všichni vypadněte!", začala hulákat. Když procházela, šťouchla nechtěně loktem do Lin. "Ven sakra!" Její hlas byl jako prudká vichřice, ale v klidu by zněl jako jemný vánek, co lechtá vaše ušní boltce.
Nikdo ji ale neposlouchal.
Vytáhla jeden ze svých Rugerů SR1911 a střelila do stropu, odkud se oddrolil kus barvy a cihlového prášku.
Všichni se s křikem rozeběhli ke vchodu a protlačili se kolem čtyřek, div je neušlapali.

"Bylo to nutné?", zeptal se mě jeden z policistů.
"Jo, jinak by tu očumovali a já kdybych tady ležela, nejraději bych vstala z mrtvých, abych jim nakopala řitě.", uklidnila sem se a svůj Ruger zasunula zpět do koženého pouzdra.
"Vím, že jsi fakt dobrá, ale nechovej se tu jako královna hned po svém příjezdu!", pobouřil se policista se čtyřmi hvězdičkami na ramenou.
"Hele, 'kápo' , nejela jsem sem přes tři hodiny, abych tu poslouchala svůj denní režim, včetně mého chování….", odmlčela jsem se a vzdychla. "…raději mě začleň do dění,…prosím.", dlaň mi otřel pot z čela. Ve škole byl vydýchaný vzduch.
"No, je mrtvá už pár hodin. Odebrali jsme všechno, ohledali všechno, včetně těla, ale ani otisk nějakého pachatele."
"A co se tu stalo?"
Odkašlal si. "Jedna holka, jmenovala se Iveta… Našli jsme ji na záchodech, hned tady za rohem. Naprosto dokonale vykuchaná. Na stehnech byly stopy po bodných ranách nožem, ale to není všechno. Hlavu měla zaklíněnou v záchodové míse. Nejspíš se utopila."
"A vrah ji potom vykuchal? To by nemělo už smysl.", opřela jsem se o zeď.
"Ne, měla jen proříznuté celé břicho a z něho jí vysely veškeré orgány."
Otočila jsem se. "Kamery. Máte záznamy?"
"Už jsme se o to postarali, budou k dispozici do hodiny."
"Chci je hned vidět, hned, jak to bude možné.
"Ano.", sledoval opět pracující policisty, zajišťující nějaké důkazy, jako chlupy, krev. "Jo a Hano, jsem rád, že poslali tebe.", usmál se na mě.
"Jo, v L.A. je nuda.", mrkla jsem na toho podsaditého, ramenatého chlapíka se strništěm a hnědými vlasy po uši.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama