close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Červenec 2012

Kapitola 12. ,Plán C

20. července 2012 v 14:23 | Elfel |  Plán C
Kapitola 12.

"Jednu vodku a pět minerálek.", objednala jsem u barmana.
"Tak to ne!", začala protestovat Cris. "Dvě vodky a čtyři minerálky."
"Mě prosím jen vodu.", usmála se na barmana Lin.
"Dobře, takže- dvě vodky, tři minerálky a jedna voda?"
"Ano.", vzdychla jsem a souhlasila. Trochu mne divilo, že nechtěl občanku, i když Cris vypadala na dvacet.
"Támhleten na mě divně kouká.", zatahala Mila Lin za rukáv.
"Neboj se, nic ti neudělá.", uklidnila jsem ji.

19. červenec 2012

19. července 2012 v 23:24 | Elfel |  Deník Elfela
No,
dnešek bych zahrnul mezi asi ty lepší dny.
Co jsem vlastně dělal?
Vstával jsem v 10:30. K snídani jsem si dal skvělý chlebíček s máslem a herkulesem. Vím, je to hodně masné na ráno, ale když já takové salámy miluju: lovečák, herkules, ... K obědu mi padla hromada kaše s nejlepším uzeným na světě!! Já nemusím ty šlachy, ale tohle bylo téměř...prostě nejlepší uzené, co jsem kdy jedl!!
Pak sjem na moment sledoval JESSIE na Disney Channel (Nejlepší seriál, co zde je, a ten vřele doporučuji, je Hodně štěstí Charlie :))))), ten miluju!). Následovalo hraní hry "Repulse" (odražení) od společnosti Aeriagames and Entertainment. Je to asi nejlepší hra od nich, pokud tedy hraju mod Invasion, kde bývám mezi špicí ;) a to nemám žádné kravinky za stovky korun z odelsaných SMS! Pokud hraji jiný mod, skončím většinou u rozdýchávání mého nabubřelého ega u okna, kde fouká svěží větřík. :D (ale u této hry tam nekončím takřka vůbec ;) ).
No a než jsem se nadál, už jsem se pohádal s mamkou. Podle ní prý stále nechávám věci v koupelně, ale to mne doslova nakrklo! Když už, tak je oooooobčas nechávám an křesle, a když už něco nechám v koupelně, tak věci na vyprání u pračky :D. No, co dodat, pak mne ještě donutila vyběhnout mokrého v županu pro kosti od souseda pro psa, zatím co se mamka dívala na VIP prostřeno. No utírání nádobí uteklo až překvapivě rychle a zase jsem skejsl na gauči u Farmy, potom u skypu a Comebacku a následně u Kobry 11 a tadá, jsme u nynějšího času. Před chvílí jsem psal další kapitolu poslední série povídek, které jsou pokračováním druhé série od Plánu C. Těším se, až konečně rozepíšu další yaoi, který bych pojal zcela jinak ne ždosavadní povídky. :-)

Frčím spát, tak dobrou noc ;)

Oprátka

19. července 2012 v 23:13 | Elfel |  Básně
Oprátka
B. O. 2012 / Elfel

Pláču,
sobě oprátku stavím,
a zývám.
Co jsem chtěl už nevím,
po čem toužím znám,
sebe nevnímám,
jen civím...
Civím do prázdna,
kde se oprátka postaví,
kde ze slz bude vlna,
kde mé nohy naposled zakmitají.
Hořkost,
křeče,
tak veliká byla má hloupost,
až sem mě to přivedlo,
k lanu se smyčkou,
k dřevěné stoličce,
okem prostrčit hlavičku malou,
a nohy své posunout.
Vzduch,
volnost,
bez známek bolesti,
takového místa budu host,
sbohem mé ratolesti...

Pro statečnou srnu

19. července 2012 v 23:11 | Elfel |  Básně
Na tuto básničku (přiznávám se) jsem asi nejvíce hrdý. Napsal jsem ji v mé nejspíš největší duševní krizi, co jsem zažil. Ale mne se líbí zkrátka nejvíce!!

Když slunce za obzor zalézá

19. července 2012 v 23:08 | Elfel |  Básně
Když slunce za obzor zalézá
B. O. 2012 / Elfel

Když slunce za obzor zalézá,
když ptáci odlétají,
když kapka deště po okně stéká,
když slzy po tváři cestují.

Když i ve tmě tlumit své srdce musím,
aby lístky stromů nerušilo,
a vrány ho svým křikem rdousí,
ani chvilku mu nedají,
aby bušilo.

Kytky u mne usychají,
cítí k vodě odpor,
snad můj konec cítí,
že by snad "citový mor" !?

Z mého života tě nemohu vyhnat,
nemůžu se tě zbavit,
i kdyby tě popravil kat,
ani tak by to nemohl nikdo změnit.

Když se ráno vzbudím,
vidím slunce vylézat,
že už neprší, dávno vidím,
ani slzy necítím stékat,
až pak si uvědomím,
že jsi to největší štěstí,
co mě mohlo potkat.

Listy podzima

19. července 2012 v 23:03 | Elfel |  Básně
Listy podzima
B. O. 2012 / Elfel

Barevné lístky stromů,
opouští jejich koruny,
Podzim už sedí na trůnu,
s promyšlenými plány.

Vítr značně zesílil,
venku se ochladilo.
Tak moc jsem se mýlil,
ale už se stalo.

Stále o tom básním,
a to jsem sliboval:
nikdy toho litovat nehodlám.
Lhal jsem.

Mnohokrát jsem zalhal,
mnohokrát se proklínal,
od minulého podzima,
kdy chytla mě "lásky mlha".

Ale lístky stále padají,
přesně jako naše slzy-
neúprosně se zrychlují.
Z nohou máme těžké vozy,
jenž se zlomily.

Kolena se střetávají s podlahou,
ruce visí z ramenou-
bezvládně, jen tak visí...
A slzy hořkosti a ponížením se mísí.

Barevné listy se vzduchem nesou,
až na ledovou zemi.
Má výdrž s odolností kolísají,
mezi tenkými hranicemi.

Jednou to ze mne spadne,
jako padne strom.
Strom, co se dříve pyšnil svými listy,
a teď, jako když udeří hrom.

On leží na zemi,
větve polámané,
jako mé city,
se silou vyplavené....

Dlouho, velkou, moc

19. července 2012 v 23:02 | Elfel |  Básně
Dlouho, velkou, moc...
B. O. 2012 / Elfel

Jak dlouhou chvíli trvá,
než rybu ulovíš?
Jak dlouho ti ruka mává,
než motýla polapíš?

Dlouho...

Jakou práci ti dalo,
obejít se rok bez zranění?
Bolestí a strachem to ve škole válo,
abys neutrpěl nemoc duševní.

Velkou...

Jak moc bolí,
to tvé zranění?
Které krev neodhalí,
bez kterého život není?

Moc...

Chtěl by jsi toho tolik,
pouhý člověče- snílku,
ale nedopřát srdci vzlyk,
je jako nedát poušti vody kapku.

Chtěl jsi to Dlouho... ,
tvé přání bylo Velké...,
ale i zranění Mocné...,
nehojí se minutu pouhou
a každičké zranění,
"krvácí" hluboko....
Každičké!

O člověku

19. července 2012 v 10:46 | Elfel |  Něco jako báseň
O ČLOVĚKU

Člověk musí milovat,
tak jak musí jísti.
Člověk umí nenávidět,
tak jak dokáže milovat.

Člověk dokáže plakat,
jak svede krvácet.
Člověk umí cítit bolest,
stejně jako umí plakat.


Kapitola 20. ,Život R. Aika

19. července 2012 v 10:31 | Elfel |  Život R. Aika
Kapitola 20.

"Beru." Už si ani nevzpomínám , zda ze mne mluvila opilost po touze volnosti, domově a lásce , nebo touha po dobrodružství a penězích.
I o dvě hodinky později , v půl osmé ,jsem nad tím stále přemýšlel v našem pokoji. Asi jsem udělal hloupost! Ruka mi přejela po tváři. Ozvalo se ťukání na dveře. První klient.. jestli se tomu dalo tak říkat. Tiro už byl taky pryč , nejspíš ho taky volala práce. Ale co.. ať to mám za sebou.
Tenhle byl opravdu ale opravdu rychle. Nedošli jsme ani k vsunu a už byl snad po patnáctém olíznutí. Chudák jeden! Nebyl zrovna k světu , vyzáblé tělo s černým kabátem , krátké blond vlasy a náušnicí na pravém uchu. Veliký taky moc nebyl ,dokonce byl menší než já. Do ruky mi dal sto dolarů. Trošku málo , i přesto do mé sbírky to stačilo. Nalíznutým prstem a do půl těla svlečený jsem začal přepočítávat všechny svoje prachy. Že jich docela bylo. Zhruba devět set dolarů. Což bylo celkem dost. Na tváři se mi objevil skromný úsměv. Další chlap přišel snad za tři hodiny. Tiro ale nikde.
S tímhle už to bylo delší. Poloh jsem vystřídali snad třicet , avšak u žádné jsme nezůstali déle jak dvě nebo tři minuty -to asi přeháním ,ale je to jako by přirovnání. Nakonec to vyvrcholilo fackami , když jsem na jeho svalnatém těle musel klečet, zatímco on ležel na mojí posteli! Alespoň použil prezervativ. Jediné utěšení? No postel byla suchá a já spokojen s přírůstkem dvou seti dolarů. Plus drobné , ty dávám stranou. Vždycky.
Nyní přišel Tiro , plné ruce peněz a na tváři docela spokojený úsměv.
"Páni! Kde jsi to nahrabal?" žasl jsem.
"Devět jich bylo , každý po stovce a bylo." Položil papíry na postel , třídil na drobné či stovky , jako všichni tady.
"Ah , devět! Proto jsi byl pryč tak dlouho?" asi se mi zvedl žaludek , nebo se mi právě stěhoval do krku , na trvalo.
Ozvalo se ťukání na dveře. To bylo zase pro mě. Vzal jsem ho na záchody. Byly čisté , což ani ve školách nebývá, natož pak u tohohle ústavu bych to tak čekal. Párkrát se mnou praštil o zeď. Co mne ale rozesmálo byla věta "Máš snad slepenou prdel? Máš tam vůbec díru?" , to mne dostalo. Asi byl opravdové nemehlo , mohlo mu být tak třicet , třicet pět , víc ne. Po od oka počítaných dvou minut se mu to povedlo. Měl tak průměrný penis, což bylo dobře , moje zadnice se ještě nedokázala zotavit po té jezdě limuzínou. Při každém styku se mi spustila krev , nebo strhl celý stru. To fakt bolelo , co bylo horší , pálilo! Skončilo to orálním sexem , jak to snad nemusím rozvádět , nebo jo? Jeho největší slabina byla špička , párkrát přejet a byl. Co víc dodat. Další tři stovky v kapse. Panečku!
Celý zbytek dne jsem měl téměř volný.
Byli jsme na pokoji s Tirem sami. Po půl hodině debatování o našich dnešních klientech jsem se rozhodl zajít k tlouštíkovi pro žádost alespoň o nějakou stolní hru. Bylo celkem brzo a gorily si nejspíš odskočili. Šel jsem teda sám. Datum zrovinka sedělo.
Když jsem vešel do pokoje tlouštíka , samozřejmě po zaklepání , byl naprosto v šoku!
"Kde jsou stráže!?" začal ječet.
"Jeden si zašel na záchod, zbytek nevím."
"Tupci! Za co je platím!? Jak jsi zjistil cestu! Má se to měnit sakra!" Tak proto! Proto ty čísla někdy neseděly! Už mi to začíná docházet. "Předpokládám ,že jsi teda zjistil princip chodeb." Nasraně se usmál. "Co tam bylo za kombinaci?" zeptal se klidně.
"1-2-2-1-5-2" nemělo cenu lhát ,když kombinace stejně zná.
"Tak ti asi došlo ,co je to za datum , viď?" přišel ke mně blíž.
"Netuším ,ale hádám ,že vaše datum narození?" můj hlas zněl celkem jistě. Nevěděl jsem, jestli to bylo dobře nebo špatně ,každopádně mne pochválil za výjimečnou pozornost.
"Co bys rád? Hm?" zeptal se.
"No na pokoji se nudíme ,nebyla by třeba ..-no.. nějaká stolní hra? Nebo tak něco?" teď mi to bylo pro změnu dost blbé.
Hlasitě se rozesmál. "To víš že jo." Podal mi krabici se čtverečkovanými papíry , tužkami, dodal, že je to na piškvorky. Pak mi podal další krabici s nápisem Šachy a dáma. Crisscross a dva bloky z křížovkami i sudoku.
"Děkuju!" rozzářil se mi na obličeji úsměv od ucha k uchu.
"Není zač." pohladil mne a otevřel mi dveře. "Cestu na zpět snad poznáš a nikde ani muk!" mrkl na mne okem.

"Tak jsem tu! -…Panebože!" zařval jsem.

Kapitola 19. ,Život R. Aika

19. července 2012 v 10:31 | Elfel |  Život R. Aika
Kapitola 19.

Co to tu voní? Honilo se mi hlavou. Skvělý parfém! A ta vůně vlasů. Nejdokonalejší směsice vůní co jsem kdy cítil. Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl nosem.
"Co to děláš?" zase se kouzelně usmál.
"Ah-em-… nic." Taky se nadechl.
"Co ? Líbí se ti ta vůně?" čichl si k vlhkému tričku od vody, co mu skapávala z vlasů.
"A-ano." Sklopil jsem oči a vzpomněl si na Nicka , proč mi ho tolik připomíná.
"Nový Playboy. Velmi oblíbený , doporučil mi ho jeden přítel." Sklopil hlavu ,aby mi lépe viděl do obličeje. "Děje se něco?" optal se sladkým hláskem. Položil mi hladkou dlaň na rameno.
"Ne vůbec ne." Zrudl jsem.
"To jsem rád." Odkryl mi vlasy z levé tváře , založil je za ucho a políbil mne na odkrytou tvář. Vyvalil jsem oči. "Nelíbí se ti to?" zeptal se.
"N-ne , teda vlastně jo , ne …jo líbí." Nemělo cenu zapírat. Usmál se , pohladil mne po vlasech. Vstal a šel si pro bundu ,chytl jsem ho za ruku. Dalšího přitažlivého kluka. Zaraženě se podíval.
"Přijdeš ještě?" zeptal jsem se.
"Určitě se ještě mnohokrát střetneme." Ujišťoval mne s bonusem mrknutí oka. Uvolnil jsem sevření. Čapl po bundě , po kšiltovce a odebral se ke dveřím. Otočil se , usmál , na což zaklapl dveře. Dlaní jsem se plácl do čela. Co mne to popadlo!? Sem to ale blbec! Chtěl jsem si lehnout ,ale bouchl jsem se hlavou o parapet okna. Au! Jelikož byl roh ostrý , neopracovaný ,začala mi trochu téct krev. Jen povrchové zranění.
když už byla rána otřena rukávem mého trička , jedna z goril hodila Tira do pokoje. Doslova s ním mrskl o zeď.
"Co se stalo!?" zeptal sem se.
"Odmítl jsem to udělat tý opici co mne dovedla. Auvajs!" chytl se za rameno.
"Hajzl jeden !"
Znova se otevřely dveře. Stál tam tlusťoušek. "Pojď se mnou Richi!" rozkázal.
Celkem sme spěchali do druhého křídla , opravdu rychle.
"Sedni si." Poslouchal jsem co říkal , raději.
"Dáš si?" ukázal mi láhev vodky a whisky.
"Ne děkuju." Odmítl jsem se zkrabatělým obličejem.
"Dobrá ,tak poslouchej. Vím že odsud moc chceš. Vidím ti to na očích každý den. Dneska si odpracuj své klienty, na zítřek je máš odvolané."
"Chcete mě pustit?" vyhrkl můj nedůvěřivý hlas.
"Ne." Zklamal mne, ale to jsem koneckonců čekal. "Ale je tu takový černý turnaj obchodníků s masem ,když to tak řeknu , jako je ta naše. Když se toho zúčastníš , můžeš vyhrát nechutně velké prachy. Když se domluvíme ,můžeš si vybrat kupce. Věř ,že pokud se dobře umístíš, může o tebe být zájem. Taky se můžeš proslavit! Mysli na to!"
"Beru to! Co je to za turnaj?" zeptal jsem se.
"Upozorňuju tě , že tam můžeš zemřít." To trošku moje sebevědomí podrazilo ,ale i tak jsem do toho chtěl jít a on to na mne viděl.
"Fajn tak tedy zítra začneš trénovat , už jsem obvolal dva nejlepší kamarády , co se tomu věnujou už delší dobu. Budeš se muset rvát. Žádná pravidla ,jen nesmíš používat zbraně , ani žádné vycpané oblečení nebo tak něco. Zkrátka tělo na tělo." Usmál jsem se , i přestože mi do smíchu nebylo. "Tak co na to říkáš?" zapálil si doutník.