close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Červenec 2012

Síla odhodlání

29. července 2012 v 15:43 | Nameya |  Básně
Ták, dlouho jsem spala "letním" spánkem. Abych se zase dokopala něco sem přidat, protože moje aktivita byla pod bodem mrazu, narozdíl od Elfela, tak sem přidávám SVOU básničku, která mi aji celkem pomohla :)

Když padneš
A nenajdeš sílu vstát,
Tak vzlétni a leť
Leť vzhůru do oblak
Není dobré se vzdát!
Když nohy bolí
Už nemůžěs jít
Tak rozběhni se k cíli
Nenech si ho vzít!
Když vyhráváš
A náhle příjde zvrat
Vítezství za hlavu nehaž,
Ale jdi to dohrát!
Když už ruka bolí,
A hlava nutí jí psát
Za to to přece stojí,
Na papíře něco pěkného zanechat!
Když už kousek zbývá
A víčka povolují k spánku
Náhle přilétne síla
V podobě povzbudivého vánku!
Když už nechceš být,
Chceš svou existenci zničit
Tak stojí za to jít
Nenechat se tížit!
Když deprese a strach
Pohltí tvou duši
Utři nový prach,
Co zanesl tvou kůži!
Když čteš a přesto nevidíš co
Když slyšíš ale nevnímáš to
Přestaň skákat mezi řádky
A radši do reality vrať se zpátky!
Když je koncec
Neznamená to nic
Jenom začne nový příběh,
Kterých bude natisíc!!
Samozřejmě budu ráda, když mi napíšete, co se Vám nelíbí a podobně, ale o urážky nestojím- to si pište jiným blogům, Vaši zlost si na mě prosím nevylévejte ;)
Děkuji Nameya

Colleen Houcková - tygrovo prokletí I.

29. července 2012 v 15:38 | Nameya |  Recenze knih
Tygrovo prokletí
Colleen Houcková
"Vášeň. Sudba. Čest. Byli byste ochotni to dát na misku vah, abyste mohli změnit svůj osud?"
MV: Praha
RV: 2012
N: CooBoo
Obálka:
Anotace: Sedmnáctiletou Kelsey by nejspíš ani ve snu nenapadlo, co jí čeká tohle léto; že se bude pokoušet zlomit tři sta let starou indickou kledbu. A to se záhadným bílím tygrem Renem. Nadruhé straně zeměkoule. Ale přesně to se stane. Kelsey je vtažena do dobrodružství, kde na ni čekají temné síly, prastará magie a mystikou zahaleny světy, v níž není nic takové jako se na první pohled zdá. Nakonec musí riskovat vše, aby pochopila dávné proroctví a mohla tak kledbu zrušit navždy.
Spoilery: Kelsey mě nehorázněnaštvala, když odmítla Rena!!!!!!!!!!!! Tohle tuhle knihu postaví do příští Top týden!
Názor: hrozně se mi líbili ty indické legendy a příběhy co se tam odehrávaly. Bylo to velice pěkné...zajímavé, něco jiného.
Ale nadruhou stranu strhávám bod za její neschopnost! Možná udělala dobře, že nakonec pláchla, ale myslím, že to nebyl dobrý plán, rozhodně je mi Rena líto a Kelsley teď nechápu. Protože všechno dělá pouze ze strachu... Namlouvá si sice očividné a dalo by se říct že i pádné výmluvy proč s ním nezůstat, ale jde z jejích pocitů jasně najevo, že se pouze bojí s Renem zůstat! Proto nechápu její zbrklý útěk domů, kde ji zřejmě buď vyvraždily pěstouny (Lokeš) anebo Nilima je na zlé straně...kdo ví? Asi si opravdu budu muset přečíst i dvojku :D i když jsem na Kels divoce rozzuřená, jak tygr :P
Hodnocení (0/5):
3/5
Jinak děj je celkem dooost akční, takže pro mě aspoň chvilkový ráj na zemi, kromě toho pitomého Kelsleyna rozhodnutí bylo všechno pěkné :)
Doba čtení: dva dny (vyšla jsem z formy :D)
Nameya

Darren Shan - Demonata I

29. července 2012 v 15:35 | Nameya |  Recenze knih

Darren Shan
Demonata
BŮ knihy:
MV: Praha
RV: 2010
N: Cooboo
Obálka:
(omlouvám se, že to není s českým popisem :))
Anotace: když se Grubbs Grady poprvé setká s Lordé Lítost a jeho ďábelskými nohsledy, zjistí tři zásadní věci:
  • Svět je zvrácený...
  • Magie existuje...
  • Démoni jsou skuteční
Doufá, že už nikdy znovu neprožije takovou strašlivou noc plnou brutální smrti a temnoty. Ale plete se...
Spoilery: Nejvíc mě dostalo, otevřu knihu a první kapitola baf, krysí střeva. Řeknu si panebože, co jsem si to půjčila? Nicméně, nejsem z cukru :)
Když zabili jeho rodinu, bylo mi fakt blbě. Potom dlouho nuda, ale když padlo podezření že je strýc vlkodlak, bylo to faaakt hustyyy. A potom, když vlkodlak byl Bill-I. A když Grubbs vyhrál a jak si nakonec jeho strýc z něho udělal legraci-hahaha fakt jsem se smála :DDDDD ten konec neměl chybu :D
Názor: začátek je celkem dost brutální a ohavný...ale je to jen předehra, pak už se nic takového neděje :) rozhodně...konec mě rozesmál :D ta poslední věta...ochch....chytla jsem záchvat :DDD
Doba čtení: jeden večer (dočetla bych to, ale měla jsem nahnáno :D a byla tma!!!) a odpoledne
Hodnocení (0/5):
3-4/5
Bylo to takový normální. Byly tam hezky zakomponovány šachy atd...;) ale ..zas tak mě to nebere. Uvidíme druhej díl :)
Nameya
P.S. Doporučuju trochu silnějším žaludkům a nečíst večer ;)

Pád - Lauren Kateová

29. července 2012 v 15:33 | Nameya |  Recenze knih
(abyste si nemysleli, že to sem jen tak přidávám a nečtu to, tak chci uvést vše na rovinu: recenze sem vkládám, protože se mi nechcou přednastavovat a protože už jsem je přečetla a chci udělat další :))

Pád
Lauren Kateová
BŮ knihy:
MV: Praha
RV: 2011
N: Knižní klub
více v C. článku:

Oliver Bowden - Assassins' Creed Bratrstvo

29. července 2012 v 15:28 | Nameya |  Recenze knih
Assassin's Creed
Bratrstvo
Oliver Bowden
Děj (vlastnímy slovy):
děj se odehrává v Itálii, za dob, kdy ji má ve spárech mocná rodina Borgiů a sice : Caesar a Lucrezia s papežem.
Poté co Caesar Borgia napadne hlavní útočiště a město Assassínu-Monterigioni-vyhlásí si válku...může ji však dotáhnout k vítezství?
Ezio Auditore je hlavním hrdinou. Co uteče z Monterigioni a dostane se Říma, usiluje o zánik Borgiů. Samozřejmě ho podporuje bratrstvo Assassínů, ale nejvíce asi Michiaveli a Leonardo da Vinci a dále potom i zloději a prostitutky.
Je možné zvítězit nad Caesarem? Je možné dostat se přes jeho travičku Lucrezii, která by měla být jeho sestrou, ale jeví se jako pár?
Spoilery (úryvky z hlavní zápletky, objasnění děje...vyzrazení všech tajemství):
Trochu mě zamrzelo, že Katarina neopětovala Eziovy city. Že to skončilo .. Ale..:D co. Rozhodně jsem chvílemi tápala v oblasti jablka- daru z ráje. Kniha začíná jak Ezio přichází do chrámu a vidí umírat papeže a vezme si ze sklepení jablko, které mu svěří bohyňe?! Nevím...moc jsem to nepochopila.
Sklamalo mě závěrečné zabití Caesareho. Že ho Ezio schodil z hradeb- mohl si to víc užít. :D
Názor:
absolutně jsem se v Assassínech vzhlédla. Je okouzlující jejich dovednost jen tak skákat ze 40metrové víšky do polodřepu, létat po střechách a zneškodnit 30 bojovníků najednou. Rozhodně mě potěšila role Leonarda da Vinciho...byl úžasný. A později taky...jak sám Leo mluvil o Mikelangelim (nevím zdali to píši správně ;)). Protože právě ten postavil sídlo Assassínům. Kniha byla zajímavá...ale možná mohla být lepší ;)
4/5 - což je dóst dobrý :D
Nameya

Itachi a Sasuke 2

27. července 2012 v 8:59 | Elfel |  Jednodílové povídky
Itachi a Sasuke 2
Žánr: Yaoi !!

Autor: Elfel

ČLÁNEK JE PŘEDNASTAVEN!!!

Kapitola 4. ,Lov na stín

26. července 2012 v 22:32 | Elfel |  Lov na stín
Kapitola 4.

Do pokoje vešla Andrea. Hubená postava, vysoká tak sto sedmdesát, hnědé vlnité vlasy a hnědé oči.
"Ahoj, posaď se.", nabídla jsem ji židli.
Zůstala stát. "To je dobré."
"Jak se jmenuješ?"
"Andrea."
"Jako má sestra.", usmála jsem se. Všimla jsem si, jak křečovitě svírá svůj slaměný klobouček. "Co děláte ve svém volném čase?"
"Dělám atletiku. Hlavně běhám."
"Dlouhé tratě?", posunula jsem si brýle na čtení trochu výš.
"Ne, mám astma, jen krátké."
"Aha. Jak se učíte?"
Pokojem se rozeznělo prasknutí. Její klobouček se uvolnil a k zemi se sneslo stéblo slámy. "Sakra!"
"Co?"
"Řekla bych, že dobře."
"Jste ve stresu?", vypnula jsem propisku, která stihla načmárat jen její jméno a pomlčku.
"Ano…jsem poprvé u výslechu.", sesunula se na židli s lesklýma očima.
"Nemusíte se ničeho bát, jen odpovídejte."

Pohledem střelila na svůj odraz ve zrcadle. "Vypadám hrozně, co?"
"Jen ustrašeně. Znala jste Ivetu?"
"Byla to jako moje sestra. Spolužačka, ale dalo se jí věřit, věděla o mě všechno. S kým kam chodím, co ráda dělám, jím, má oblíbená místa i mé oblíbené ponožky."
"Aha.", chápala jsem ji, ale musí odpovídat.
"V kolik tak opouštíte školu?"
"Někdy ve třinácté hodině, jindy až v šestnácté. Každý den mám atletiku, kdokoli to může potvrdit."
"Dobrá…" Andrea- nevinná. "Povězte mi něco o Anně."
Mrkla na mě. "Je nejchytřejší od nás. Má samé jedničky, je jen výjimkou, kdy má dvojku a trojky nemá snad nikdy."
"Tak ta je chytrá."
"Je ke všem lhostejná. Možná se na nás směje, ale kdyby se něco stalo, zachová si diplomatický ledový úsměv. Bez špetky citu.", zatočila se zmuchlaným kloboučkem, až to praskalo.

"Hm. Nechci vás už dále trápit. Jděte domů a vyspěte se."
Konečně si otřela slzy. "Jen tohle?"
"Moc toho nemáme, takže zatím to bude stačit. Opatruj se. Jo a pošli prosím další."
"Jo, těšilo mě."
Mě taky, ale city do práce- NE-E!

Do pokoje vstoupila hubená malá postava s tmavými vlasy až po lopatky.
"Posaďte se."
Posmutnělý výraz s jejíma zelenohnědýma očima byl až deprimující. Bledý obličej tomu dával děs.
"Jak se jmenujete?"
"Natálie."

"Co děláte ve svém volném čase?"
Dlouho nic neříkala. "Vymýšlím…"
"A co vymýšlíš?"
"Příběhy.", tlumila hlas. Mluvila tajemně. Nelíbil se mi její tón hlasu, ačkoli barvu měla nádherou.
"Jaké?", přimhouřila jsem oči.
"Bolestné…", mrkla na mě.
Sakra, takový děsivý pohled. "A něco jiného?"
"Chodím ven s kamarády."
"Co děláte venku?"
"Kouříme, pijeme, smějeme se."
"A s kým chodíte ven?"
"Tak různě, někdy chodím sama, jindy s Gildou, Andreou,… různě."

"Rozumím. V kolik chodíte ze školy?"
"Ve dvanáct, ale v pátek v osmnáct."

"A co předevčírem?"
"Ve dvanáct."
Jí jsem viděla odcházet.
"Byly jste velké kamarádky s Ivetou?"
"Ne. Teda, nebavily jsem se spolu, ale nic víc. Má….měla jiné záliby, koníčky. Neměly jsme si co říct."
"Chápu."
Natálie- otazník, nevinná. Kdo by s jejíma rukama mohl vraždit? Jen kost a kůže, ale pokud tohle bylo něco… jiného než člověk, nevíme, jaké to má hranice.
"To stačí, pošlete dalšího prosím."
"Naschle.", vstala ladně, neutrální výraz mizel za dveřmi. Ihned jsem škrtla -nevinná.

Vešla vysoká dívka. Hnědé vlasy po lopatky ,červený melírek na pravé straně. Modré velké oči hrály se slzami.
"Jak se jmenujete?"
Posadila se, na kolena si uložila svou šedobílou mikinu. "Alice."
"Koukám, že asi posilujete?" Byla hubená, ale měla spíše trošku chlapeckou postavu. Za to stehna, bože co já bych za ně dala!
"Jen sto sklapovaček denně a padesát kliků."
"Jen?"
"Ano, mám mnoho zvířat, vyžadují si mou pozornost."
"A jak se učíte?"
"Mám nějaké dvojky, trojky. Především z matiky, je trošku obtížnější."
"Máte ve třídě nějaké nepřátele?", dala jsem na stůl své brýle.
"Nepřátele…", koukla do zrcadla, "nemusím moc Ivana, jinak si nemyslím, že bych tam měla nepřátele."
"V kolik odcházíte ze školy?", viděla jsem ji odcházet, ale musím se zeptat.
"Kolem patnácté hodiny každý den."
"Jo, to sedí. To stačí, pošlete mi prosím toho… Ivana."
Odešla a v zápětí už přede mnou seděl.

Kapitola 38. ,Život R. Aika

26. července 2012 v 22:29 | Elfel |  Život R. Aika
Kapitola 38.

"Teď mi to teda řekni." Začal jsem trochu živější konverzaci.
Odkašlal si a začal.. "Byl to Nick."
"Proč.."
"Víš proč vlastně tyhle šmejdy nikdy nenašli?"
"…..ne…."
"Když je hlava vyšetřování spřáhnutá s hledanými, leckdy se něco z důkazů ztratí."
"Teď narážíš na Nicka!? A proč by mne sem proboha dával!?"
"Jednoduše řečeno, přestal jsi ho bavit." Na to jsem se už neudržel a jednu mu vlepil. Hned jsem se mu snažil omluvit.
"To je v pohodě, chápu tvoji reakci, …ale,… zkus se tady většiny zeptat, jestli se někdy vyspali s někým známým jako Nick. Schválně, kolik jich tobě řekne 'ano'." Usmál se.
"A proč jsi tu teda ty?" má zvědavost nezná mezí.
"Viděl jsem, jak nějaké dokumenty ze složky LP pálí, chtěl jsem ho udat, což se mi nakonec povedlo, ale…."
"Ale špatným lidem."
"Asi tak…."
/LP- Lost Peoples/
"Ale ty dokumenty mohly být staré, nebo již nepotřebné."
"Ne! Z té složky se nikdy žádné dokumenty nesměly ztratit. Nikdy! Horší bylo, že těch složek bylo víc, nejspíš je nahradili nějakými…jinými, přepracovanými."
"Sráč!" prskl jsem vzteky. "A kvůli čemu jsou tady tví přátelé?"
"Věděli to taky. Volal jsem jim to dva dny před mým únosem, vlastně, hned jak jsem ho načapal."
"A že jsem ho nikdy neviděl doma … 'pracovat' ?"
"Práci netahá domů…"
"Ale vždyť pracuje ve škole, sám jsi to řekl!"
"Jo, ale učí jenom dvě hodiny týdně. Nemyslíš, že je to divné?"
'Ten hajzl! A prej že mývá odpolední…. Ty parchante!' ruce se mi klepaly jako o závod. 'Počkej až vylezu, tě sejmu!'

Kapitola 37. ,Život R. Aika

26. července 2012 v 22:28 | Elfel |  Život R. Aika
Kapitola 37.

Ne. Kdyby to věděl, už by si pro nás přijeli…, nebo si přijeli, ale byli to ti, co jsou podpláceni!
"Nad čím přemýšlíš?" probral mě ze zamyšlení Tiro.
"Ale nad…" skočil mi do řeči.
"….nad ničím. To už tu bylo, tak na d čím?"
"Myslím na to, kdo jí to řekl."
"A když ti to všechno řeknu, slíbíš, že to nic nezmění?" podíval jsem se na něj.
"Slibuju."
"Fajn. …"
Rozlétli se dveře. "Můžete si jít pro snídani!" zařvali gorily z chodby.
Jelikož jsme oba měli děsný hlad, hned jsme šli. Ostatní se zdržovali s oblečením, takže to způsobilo pět minut čekání, ale byli jsme hned první v celé frontě.

Suché rohlíky…bez ničeho. Ale to nevadí. Oba jsme si vzali po šesti rohlíkách a sedli si na lavičku ke stolu. U jídla nikdo ani nedutal. Všude bylo ticho, každý hltal hlady. Jen Tiro a já jsme jedli v klidu, když hltáte, snadno vám zaskočí nebo si to jídlo prostě nevychutnáte.
V řadě k odchodu jsme byli naopak poslední. Což mi nevadilo.
"Jdu mu říct, že to vzdávám."
"Fakt!?" Tiro se usmál. "Chvátej." Levým okem na mě mrknul.
"Jo, neboj."
Čekal jsem, že to bude rychle vyřízené, tak to jak pro koho.

Zaťukal jsem na dveře.
"Vstupte…. To jsi ty? Pojď, sedni si." Řekl tlusťoch.
"Rád bych se na něco zeptal…" cítil jsem, jak mi tělo protíná miliony jehlic.
"Na co?" jeho hlas zněl tak nedůvěřivě.
"Bylo by možné zrušit tu soutěž?" jeho ruce se rozklepaly.
"Ne! Už jsem do tebe vrazil tak dost peněz. Nejde to."
"Ale já si to rozmyslel. Fakt nechci."
"Rozmyslel. Vy si všechno rozmejšlíte na poslední chvíli!" Úplně zrudl, div mu nepraskla nějaká tepna.
"Takže?"
"Půjdeš tam!"
"Fajn, půjdu, ale prohraju!"
"A víš co… nemusíš tam chodit." Uklidnil se, ale z jeho úsměvu jsem měl větší strach než z jeho křiku. "Splatíš mi trojnásobek toho, co jsem zaplatil plus, sem budeš chodit každý den přesně v pět ráno a v jednu v noci." Znovu se usmál a jeho ksicht zbledl do původní barvy.
"A … kolik peněz to bylo pro představu?"
"Nevynásobeno třemi? Dva miliony dolarů."
Tvář i sebevědomí mi kleslo až na samou podlahu. "To nemůžu vydělat ani za dvacet let!"
"Jdeš tam, nebo ne?"
"Ne!"
"Pak je vše dohodnuto. Dneska v jednu tě čekám. A teď vypadni!" když jsem odcházel, slyšel jsem jak se směje a s někým mluví po telefonu.

"Už jsi zpátky?" zeptal se Tiro a objal mě s úsměvem. Ten jsem mu oplatil. "A jak to šlo?" co mu mám říct..
"Dobře." Znovu jsem se usmál.


Baracuda- I will love again

26. července 2012 v 9:56 | Elfel |  Recenze songů
Ke spolehlivému stažení ze serveru ulož.to: Zde